Květen 2014

Odpočinutí si...

17. května 2014 v 4:04 | Jenda

Odpočinutí si...


Když svět se do tmy položí,
stíny zmizí spolu s tmou,
pak zalehneme do lóží,
začneme žít jinou hrou.

Už nežijeme přítomností,
vzdálí se nám tento svět,
vracíme se domů zpátky,
rozkvétá v nás nový květ.

Srdce se nám uklidňuje,
to byl dnes náročný den,
až se opět probudíme,
přestanem žít tento sen.

Tělo tiše odpočívá,
občas se mu něco snívá,
duše si teď píseň zpívá,
Lásko, vracím se Ti zpět.

Náruč máme otevřenou,
Světlo nás provází tmou,
děkujem ti Lásko za to,
že jsi s námi, v nás, semnou.

Až se ráno probudíme,
spatříme zas nový svět,
kolik lásky v sobě máme,
na tolik se otevře náš květ.


17.5.2014 03:54


Odpolední snění 16.5.2014

17. května 2014 v 1:05 | Jenda |  Ostatní

Odpolední snění 16.5.2014

Dnes odpoledne po noční směně jsem se na chvíli natáhl na postel. Dopoledne jsem se chvíli prospal, takže jsem nebyl zase tak unavený. Lehnu si, zavřu oči a najednou se ihned ocitám v nějakém městě, venku svítí slunce. Já jsem mohl mít tak 12-14 let. Běžíme se starším kamarádem v nějakých katakombách, podzemních labyrintech. Chodby jsou osvětlené. Je to něco jako podzemní město. Poslední dobou to tak mám. Najednou vběhneme do nějaké chodby, která byla slepá. Nahoře napravo v té chodbě byl jen takový otvor a já jsem si všiml, že někdo chce tímto otvorem na nás něco hodit. Volám na kamaráda. Pozor, musíme s tadyma rychle pryč. Nějak jsem se ho v té chvíli nemohl dovolat. Byl někde poblíž, ale nikde jsem ho neviděl. Pojednou se v té chodbě objevil na zdech nějaký stín, kamarád nikde, ale ani já jsem už nemohl nikam jít. Nevěděl jsem co se děje. Zprava té chodby se nás někdo snažil zasypat a zpátky se nedalo už jít. Stín se stále více přibližoval. Stále volám na kamaráda, že musíme urychleně pryč, protože nám hrozí nebezpečí. Chodba byla jakoby uzavřena a neměl jsem kam jít. Najednou se stěna přede mnou zavlnila a uviděl jsem něco podivného ale zatím nic zřetelného. Teď jsem nevěděl co se semnou děje. Po chvíli vidím, jak si mě něco prohlíží. Před očima jsem viděl jen velké dlouhé zelenkavé ruce, které měly strašně dlouhé prsty. Pak se v těch prstech objevila nějaká fialkovorůžová věc, modrozeleně ohraničená a ty ruce mi ji neustále vkládají do mého čela. Když jsem si to plně uvědomil, řekl jsem si, neotevřu oči a tentokráte to nechám tak. Uvidíme co se stane. Věděl jsem, že ležím doma na posteli, že je odpoledne, že to mohu ihned přerušit, když otevřu oči. Byl jsem zvědavý. Bylo to v tu chvíli velmi reálné. Opět jsem viděl jak si mě něco prohlíží, ale tentokráte jsem viděl zřetelně i hlavu mimozemšťana. Neustále mi do hlavy vkládal tu věc a pokaždé se díval, jestli je vše v pořádku. Měl také dlouhý krk. Neustále se měnil, jako by plápolal. Po nějaké době vidím jen jeho plápolavé tělo, přes něho vidím stěnu té místnosti. Teď se snažím udělat nějaký krok a v tu chvíli se ocitám skrze jeho tělo a zeď té místnosti venku na náměstí toho města, dívám se na oblohu, slunce a kolem sebe. Město bylo celkem prázdné bez lidí. Právě teď vědomě otevírám oči a říkám si, že to bylo hodně zvláštní. Věděl jsem po celou dobu, že ležím na posteli a že je odpoledne. Jak jsem otevřel oči, vše se rychle vytratilo, ale tohle mi utkvělo v paměti...




Andělé jsou vždy nablízku

15. května 2014 v 17:02 | Jenda

Anděl v mracích


Zážitek, který zde nemohu popsat...
Foceno mobilem dne 2.5.2014 dopoledne v práci při náhodném pohledu do okna. Škoda, že byl silný vítr. Nejprve byl vidět hezky z profilu, ale než jsem mobil aktivoval tak se otočil a za chvílinku rozplynul.



2.5.2014

Obrázek na okně

15. května 2014 v 16:40 | Jenda

Obrázek z ranního slunce na okně po dešti



8.5.2014

Hezký večer

15. května 2014 v 16:17 | Jenda

Nejvíce dostanete když nic neočekáváte.

Přijdu domů z práce, udělám si kávu po náročném dni, podívám se z okna. Dívám se na nebe, mraky, přírodu a vidím jak západ slunce barví listy stromů pomalu do červena. Potom se chci posadit zpět ke stolu a vidím jak se na kávě mezi tím z kruhu vytvořilo veliké srdce. Příroda a káva mě dnes opět překvapila a zároveň potěšila. Přeji všem krásný a pohodový večer.


Pohled z okna směrem k lesu...

14.5.2014

Jen tak

15. května 2014 v 0:50 | Jenda |  Ostatní

Jen tak…

Dívám se kolem sebe a najednou to vidím. V TICHU obrazy ožívají a nejen obrazy. Vše je neustále přítomno. Vše co kolem sebe máme, ten prostor něčím obohacuje a oživuje. Stačí se jen ztišit a uvidíte, že nejsme v tom prostoru tak úplně sami. Budeme-li vnímat svět kolem sebe bez sebemenšího posuzování a hodnocení, uvidíme krásu tohoto světa, kde barva, světlo a stín, vytvářejí iluzi této reality. To co je reálné, vidíme před sebou, periferním viděním a vnímáme také našimi dalšími smysly. Co je za námi, v podstatě jako neexistuje, pokud se nepootočíme a nezaměřím na to svoji pozornost. Teprve teď si uvědomuji, jak vnímám tento "náš" svět svými vlastními smysly. Strach také vychází z toho neznámého co je za námi. Proto je tak důležité mít vždy čistou mysl a nemít špatné myšlenky. Každým okamžikem totiž neustále vytváříme svou novou realitu kolem sebe, nabíjíme tím prostor, ve kterém se zrovna pohybujeme a pak v takovém prostoru i žijeme, který jsme si kolem sebe sami vytvořili. Záměrně zde nemluvím o kolektivním vědomí. Když si tohle vše plně uvědomíme, tak změníme i pohled na tento svět, protože nestačí jen být…jelikož jsme tvořivé vědomí a díky tomu neustále vytváříme svou vlastní novou realitu kolem sebe. Proto je tak důležité vnímat více sám sebe, uvědomovat si sám sebe a uvědomovat si i věci a prostor kolem sebe. Nic není od nás odděleno. Vše je navzájem propojeno a přítomno. To jen tak…

Jenda 15.5.2014 0:47