Únor 2013

Světelná bytost

15. února 2013 v 12:11 | Jenda

Světelná bytost

Když jsem dne 11.2.2013 ve 23:30 hod. seděl u počítače, tak jsem uviděl na pravé straně asi tak metr od sebe v místnosti, takové dva záblesky bílého světla. Nijak jsem tomu nepřikládal žádnou váhu, protože záblesky světla před sebou vidím i v pravé poledne a některé mě doslova oslňují.
Vypnul jsem počítač a šel jsem spát. Ale než si lehnu, většinou se na chvilku posadím do křesla a snažím se vnímat energie, které se kolem mě pohybují. Někdy nevidím nic, tak si lehnu a snažím se usnout. Tady ale na mě už něco čekalo. Posadím se do křesla a hned to vidím. Přede mnou stála obrovská průhledná bytost očima viditelná a na sobě měla něco jako barevná paví oka. Neustále se pohybovala a vlnila. Dokonce mě i objala a já jsem to její jedno oko z toho závoje najednou měl položené na své levé dlani. Díval jsem se na něho asi tak ze 30 cm. Potom ke mně vyslala růžovou energii, tu jsem měl v obou dlaních. Ruce jsem od sebe oddálil a ta energie se zvětšila a já jsem ji tu energii poslal zase zpátky. Ta bytost byla prostě všude. Místnost ji byla plná. Tak jsem se jí chvíli procházel. Procházel jsem se průhledným závojem, závojem z pavích ok. Pokusil jsem se nakreslit přibližný obrázek této bytosti. Její rukávce se neustále měnily. Snažila se, abych ji neviděl, ale viděl jsem ji dobře při maximálním soustředění. Prostě si semnou hrála. Už jsem viděl cokoliv, ale tohle ještě ne. V reálu to bylo něco úchvatného. Když natáhla ruku tak její ruka byla přes celou místnost.


Vyznání Lásce

11. února 2013 v 0:28 | Jenda

Vyznání Lásce


Jsi žárem, který spaluje,
jsi pastelkou, co maluje,
jsi nejkrásnější květinou,
jsi mi vším, jsi jedinou.

Lásko má,
mám tě rád, moc rád,
přijď zas k nám,
a zůstaň semnou napořád.

Jsi jako tento bílý květ,
co vyléčí vše na pohled,
jež uzdravuje každé ráno,
svoji láskou, tak je psáno.

Srdce mé je otevřené,
na lásku je naladěné,
stačí si je jenom vzít,
a svou lásku naplnit.

Lásko má,
mám tě rád, moc rád,
ty jsi zde,
já chci být s tebou napořád.

Už je konec toho snění,
láska všechny lidi změní,
společně teď můžeme jít,
ten plamen lásky zapálit.

Měsíc je dnes celý bílý,
všude tančí lesní víly,
už je čas, musíme jít,
naší lásku naplnit.



9.2.2013 . . . . 23:26

Zážitek nad ránem dne 7.2.2013

7. února 2013 v 8:03 | Jenda

Zážitek nad ránem dne 7.2.2013


Dnes jsem šel spát, aniž bych usedal do křesla a naladil se na energii andělů. Bylo už hodně hodin, protože jsem ještě chvíli relaxoval. Lehl jsem si do postele, zavřel jsem oči a během chvilinky se mi zobrazovaly podobné vjemy z přírody jako na včerejší vycházce. Bylo to v tomto počasí a pozoroval jsem přírodu. Výhoda je ta, že jsi třeba uprostřed řeky, díváš se kolem sebe a přitom nejsí vůbec mokrý. Vidíš a vnímáš všechno úplně stejně a nemusíš nikam chodit. Nikdo nikoho neruší. Ptáčci si poletují, můžeš se k nim více přiblížit, oni o tobě dobře vědí, ale nemají strach. Najednou se přede mnou objevil zvláštní ptáček, který byl celý tmavý, ocásek měl černý, ale přes hlavičku a tělíčko měl široký bílý pruh. To bylo takové zvláštní. Potom mě něco pobízelo, abych se pokusil sám sebe vědomě posunout dopředu, ale to mi nešlo. Řekl jsem si, to bych přece musel opustit své tělo, abych se mohl takhle pohybovat. Mě to funguje tak, že se ty obrazy ke mně samy přibližují .

Pak jsem měl nějaký divný sen. Všude bylo spousta lidí a hlavně dětí, jako na nějaké pouti. Najednou se někomu něco stalo. Nikdo ale nic nevěděl. V tom jsem se uměl pohybovat obrovskou rychlostí. Po chvíli jsem to místo objevil. Bylo to mezi mostem a nějakým velikým domem ve stoce. Ležela tam těžce zraněná nějaká bytost, která nepocházela z tohoto světa, ale bylo už o ní postaráno. Byla to pomsta temnoty.

Potom jsem se probudil. Bylo asi půl čtvrté ráno.

Najednou mi do hlavy přicházely nějaké věty, které jsem si postupně zapisoval. Ke každé větě jsem vždy musel znovu vstát, abych si ji zapsal. Nevěděl jsem, že bude další věta. Přišlo mi to zajímavé si to napsat.

1. Věta byla….ŽIVOT, JE DAR TICHA…
2. Věta byla….TICHO, JE DAR ŽIVOTA…
3. Věta byla….VĚDOMÍ, JE PODSTATA BYTÍ…
4. Věta byla….ZEMĚ UVEDLA DO ŽIVOTA VĚDOMÍ…

Potom jsem najednou slyšel hrát velmi vzdáleně, ale úplně jasně nějakou hudbu stále dokola, ve které mluvila nějaká žena jako je to v rádiu. Proto jsem ta slova moc neposlouchal. Myslel jsem si, že si někdo pustil brzy ráno rádio a nebo, že jde někdo kolem domu a má silně puštěný mobil. Více jsem se soustředil na ten zdroj, odkud to vychází. Nebylo to v mé hlavě. Jasně a zřetelně jsem to slyšel v mých uších. Nakonec se ta hudba i to mluvení pozvolna vytratilo, ale ve mně zůstal jen ten zvláštní pocit z té hudby. Bylo to jako ze záhrobí. Nebo z nějakého hororu o té panence. Na hodinách bylo 4:15 hod.

Ta hudba měla asi tuto melodii….NA NANANA NANA NÁNA….

Raději jsem požádal Boha o ochranu. Měl jsem silný pocit, že mě chce něco vyděsit. Bylo mi shora sděleno, že se nemusím ničeho obávat. Věděl jsem, že na mě nemůžou, ale pro jistotu.

Potom ale následovaly další věty, to bylo ve 4:33 hod.

5. Věta byla….HUDBA JE DAR SVĚTLA…
6. Věta byla….SVĚTLO JE ČISTÉ VĚDOMÍ…
7. Věta byla….SMRT NEEXISTUJE…
8. Věta byla….VĚDOMÍ JE PODSTATA BYTÍ…

Musím říct, že mě přitom všem obcházela po těle zima.