Prosinec 2012

Poslech hudby

27. prosince 2012 v 17:13 | Jenda

Andělský poslech hudby

Dnes 27.12.2012 jsem teď chvíli před noční směnou poslouchal hudbu mého srdce a přitom jsem viděl mnoho překrásných věcí, které jsem ješte nikdy předtím neviděl. Pokusil jsem se něco podobného teď nakreslit. Všechno bylo tak živé, mnoho překrásných barev, které neustále měnily svoje tvary, neustále se objevovaly nové barvy a vše bylo tak plné světla.




Nová Země

27. prosince 2012 v 11:52 | Jenda

Nová Země


Vnímám tvé srdce,
zdali je čisté máš,
vidím, že je čisté,
pojď tedy mezi nás.

Můžeš si zde dělat,
to co sám budeš chtít,
radovat se stále,
a šťastný přitom být.

Můžeš se také jen,
třeba i dlouho smát,
a nebo na klavír,
celý den krásně hrát.

Tohle je nový svět,
teď ve svých rukou jej máš,
můžeš si zde vytvořit,
vše co si budeš jen přát.

Vidíš ty studánky,
a nádherné tůně?
Potůčky s mráčky,
všude samé vůně?

Všude je čistý vzduch,
modré nebe tu máš,
překrásné květiny,
kam se jen podíváš.

Jsou tu i zvířata,
všechny druhy co znáš,
tak co na to říkáš,
kam se teď podíváš?

Podívej se támhle,
na louky, lesy, stráně,
ty tisíce barevných motýlů
pojď, podívat se na ně.

Jsou tu i moře,
krásné pláže tu máš,
pojď se vydovádět,
ať si to užíváš.

Jsou tu vodopády,
řeky a jezera,
vidíš tu krásu kolem?
Tak tohle je Země tvá.

Ptáčci tu zpívají,
křídlama mávají,
a všechny z dálky nás,
vždy s láskou vítají.

Láska tě tu vítá,
na každém kroku,
andělé jsou s tebou,
máš je po svém boku.



24.12.2012 . . . . 01:30



Malí andílci

25. prosince 2012 v 18:58 | Jenda |  Duchovno

Malí andílci


Dnes 25.12.2012 jsem šel spát kolem jedné hodiny ráno. Lehnu si do postele na záda a přikryji se peřinou. Když se tak chvíli dívám nahoru nad sebe, vidím v místnosti velké množství jemné energie. Po chvilce se celý schovám pod peřinu, takže mám přikrytou i hlavu. To si občas tak jako hraju. Místo aby zde byla větší tma, tak vidím kolem sebe velké množství bílého světla. Je to zvláštní pocit, když v místnosti je větší tma než pod peřinou. Mám z toho vždy velkou radost a s radostí to prozkoumávám. Potom zavřu oči, že budu už spát a jakmile zavřu oči, najednou zase vidím denní světlo, ocitám se v nějakém městě, kde se procházím. To ještě nespím a jsem přim plném vědomí. Jednou jsem prosil, abych viděl také tmu, protože jsem chtěl už spát, jelikož jsem vstával ráno do práce. Když zavřete oči a najednou se někde ve dne procházíte a k tomu ještě svítí slunce a není to sen, tak se dá těžko spát. Někdy je zajímavé se tím nechat unášet. Po chvilce si odkryji hlavu a nad sebou vidím nádherně zářivou energii asi 1,5m v průměru. Tato energie velmi jemně klesá směrem dolů a já mám úžasný vnitřní pocit. Po chvíli se otočím na bok, zavřu očí a vidím další energie, ve kterých se vždy zablýskne bílé světýlko, které mně oslní. Najednou vidím, že ty energie se světýlkama jsou malí andílci a vidím zcela zřetelně jejich postavičky. Postavičky jsem před tím nikdy neviděl. Tito malí andílkové přilétávají přímo ke mně, krouží kolem mě, různě mnou prolétávají. Vždy zablýsknou tím svým světýlkem. Jak se tak na ně dívám, najednou poprvé v životě vidím jejich křidélka, jak s nimi mávají. Říkám si, to je taková nádhera. Na tohle bych se mohl dívat celou věčnost. Nakonec ani nevím, jak jsem vlastně usnul. Tma mi nevadí, protože je vždy prozářena těmito nádhernými bytostmi a navíc se mi v ní zobrazují jiné světy. Vlastně já ve tmě vždy vidím spoustu světla. Když se uvolníte, jste zbaveni strachu, tak dokonce uvidíte, jak vaše tělo září bílým světlem. Pozor, na negativní myšlenky.


Jak se má, mé Já?

22. prosince 2012 v 8:41 | Jenda

Jak se má, mé Já?


Soustřeď se do nitra,
vnímej své vlastní Já,
jen tiše naslouchej,
uvidíš jak se má.

Jen tiše naslouchej,
vnímej své pocity,
zda-li je v pořádku,
nebo je rozlitý.

Ponoř se hlouběji,
do toho ticha,
možná pak ucítíš,
jak tiše dýchá.

Jestli je klidné,
čisté a průzračné,
uvidíš světlo své,
krásné a zázračné.

Jestli je neklidné,
hladina zvlněná,
co právě prožívá,
jak pak se asi má?

Vnímej své pocity,
vnímej sám sebe,
miluj své vlastní Já,
miluj sám sebe.

Co z toho vyplývá,
co z toho plyne,
že tohle naše já,
je pokaždé jiné.



22.12.2012 . . . . 8:35




Kouzelný den

20. prosince 2012 v 4:49 | Jenda |  Ostatní

Kouzelný den


Když vstaneš z postele,
odhodíš noční šat,
usměj se na sebe,
řekni si, mám se rád.

Dneska je krásný den,
pověz si po ránu,
pokud máš starosti,
dej je teď na stranu.

Přivítej nový den,
s pokorou, s vděčností,
že můžeš prožítat,
vše podle libosti.

A teď se podívej,
kdo v tobě přebývá,
zda-li se škaredí,
nebo se usmívá.

Jaký pak pocit máš,
to je vždy zásadní,
zda-li jsi spokojen,
nebo jsi přepadlý.

Je-li vše v pořádku,
můžeš jít tedy ven,
je to jen na tobě,
jak prožiješ dnešní den.



20.12.2012 . . . . 04:47





Vánoční čas

18. prosince 2012 v 21:08 | Jenda

Vánoční čas


Když se dívám kolem sebe,
všude vnímám spousty krás,
jsou tu svátky klidu, míru,
právě nastává ten čas.

Vše se rázem proměňuje,
z povzdálí je slyšet hlas,
vánoce jsou opět tady,
kdo by neměl na ně čas.

Pro mě jsou tu svátky stále,
mám je vlastně neustále,
jaké budou v tyhle svátky,
záleží na každém z nás.

Láska se k nám opět vrací,
nic se za ní neutrácí,
ta je přece v každém z nás,
nepromarněme ten čas.

Všechno je tak prosté, krásné,
lidské srdce nad tím žasne,
že jsme jiní v době svátků,
proč jen ve vánoční čas.

Když máš lásku ve svém srdci
tak ti neubíhá čas,
vše se stále omlazuje,
život nádherný je.…zas.




18.12.2012 . . . . 9:32



Vědomý posun

17. prosince 2012 v 8:23 | Jenda

Vědomý posun


Z hluboka se nadechni,
potom zvolna vydechni,
uvolni se, vypni mysl,
ať tohleto dává smysl.

Opět se zas nadechni,
pozvolna pak vydechni
při nádechu vnímej sebe,
i ten prostor kolem tebe.

Mysl máš teď čistou, prázdnou,
myšlenku v ní nemáš žádnou,
to co vnímáš kolem sebe,
nadechuješ i do sebe.

Vnímej okolí i sebe,
soustřeď se teď na to jen,
pomalu však stále dýchej,
jen se při tom neostýchej.

Nádechem se posuň vpřed,
uvědomuj si sám sebe,
vědomě se posuň vpřed,
nejde to tak lehce hned.

Měj stále vypnutou mysl,
ať tohleto dává smysl,
cítíš pohyb svého těla?
Vnímáš tenhle pohyb vpřed?

Takhle vzduchem prostupuješ,
vědomě se pohybuješ,
tohle je zas jiný svět,
vždy se můžeš vrátit zpět.




16.12.2012 . . . . 21:15

Spojení se se svým Já

10. prosince 2012 v 21:01 | Jenda

Spojení se, se svým Já


Uvědom si sebe sama,
soustřeď se na to své Já,
vnímáš jeho energii?,
cítíš ho teď před sebou?

Jemně ho přitiskni k sobě,
obejmi ho, přijmi ho,
neposuzuj, nezkoumej,
jen to prostě udělej.

Cítíš teplo těch svých dlaní?
Cítíš, jak se přivíjí?
Pomalinku, opatrně,
ještě víc ho přitiskni.

Vnímej jeho energii,
vnímej, jak se přivíjí,
otevři mu svoje srdce,
ať se Láska rozvíjí.

Světlo, které tímto vzniká,
vyzařuje právě z vás,
všechno se jím prosvětluje,
jaký pocit přitom máš?

Jen se plně soustřeď na to,
jsi jen ty a to tvé Já,
vesmír vámi prostupuje,
Láska je však bezmezná.

Nech se unášet tím světlem,
vesmírem pluj stále dál,
pociťuj tu Lásku kolem,
mír a klid, jež v srdci máš.

Jenom tak se tiše vznášej,
užívej si tento čas,
až budeš chtít, můžeš skončit,
nebo opět začít zas.



10.12.2012 . . . . 20:56




Mráz na okně

7. prosince 2012 v 8:35 | Jenda

Kresba mrázu na okně

Sníh tu zatím nemáme, tak jsem aspoň teď rychle vyfotil vánoční kresbu mrázu na okně. Právě vyšlo sluníčko a za chvíli na okně už nic nebude.
 



Pohled do slunce

7. prosince 2012 v 7:55 | Jenda

DVA POHLEDY DO SLUNCE


Dne 19.6.2012 když jsem se odpoledne podíval na chvíli do slunce, tak jsem po chvíli uviděl tento obrázek:

Dne 19.6.2012 když jsem se odpoledne podíval na chvíli do slunce, tak jsem po chvíli uviděl tento obrázek:

Když jsem se dne 6.12.2012 odpoledne podíval na chvíli do slunce, tak jsem po chvíli uviděl tento obrázek: něco jako zlatý kříž, z něhož vyzařovalo bílé světlo. Vypadalo to asi nějak takhle:


Teď mně to napadlo, že vlastně síly vesmíru /ty dva zlaté paprsky co vstupují do kříže/ skrze tento kříž působí na planetu zemi.




První sníh

4. prosince 2012 v 18:12 | Jenda

První sníh


Dnes odpoledne 4. prosince 2012 začal padat i u nás první sníh. Né, že by ho napadlo nějak moc, ale aspoň je tu náznak toho, že zima je opět tady. Většinou první sníh brzy roztaje a pokud jsou k tomu příhodné podmínky, tak napadne nový. Když teď zavřu na chvíli oči a uvolním se, tak po chvíli vidím podobnou krajinu té naší, jak na ní ve formě energie padá sníh, který pomalu vane různými směry až celou krajinu pomalu zakryje. Potom vidím nějakou krajinu, kde je sněhu až do pasu. Za chvíli jdu do koupelny, na chvíli se tam posadím, světlo mám zhasnuté a dveře skoro přivřené. Najednou vidím, jak se všechny obkladačky předemnou začnou vlnit, za nimi se skoro přes celou stěnu koupelny objeví nějaká krajina, ve které také padá sníh. Velmi pozorně to sleduji a užívám si to.