Říjen 2012

Pohádka té noci

10. října 2012 v 23:36 | Jenda

Pohádka té noci


Jen spinkej lásko má,
jsi jedinečná ve svém bytí,
copánky ti už dávno odrostly,
víš, kdo tě ráno za tvé vlásky chytí?

Život je jako pohádka,
jež její konec není vůbec jistý,
tvůj princ tě vede životem,
svět dnes už není tak jak býval dříve čistý.

Jemně pohladím tvou krásnou tvář,
ať víš, že jsem tu s tebou právě i v tuto chvíli,
když spíš, hlídám tě já a moje stráž,
a také nad tebou bdí andělé a víly.

Jsi jako růže co šla večer spát,
jež ukryla se před temnou nocí v trní,
ráno když vyjde slunce, tak se budeš zase smát,
jsi jako malé kotě, co si jen tak spokojeně vrní.

Opět ukážeš světu svoji krásnou tvář,
až slunce závidět ti bude,
že před tvou krásou pohasne i jeho silná zář,
tvá krása rozlévat se bude, kolem dokola a všude.

Jen spinkej ještě, lásko má,
čtu ti pohádku té noci,
ta kniha má ještě více než sto stran,
až skončím, probudíš se ze snu a unikneš poté i z jeho moci.




10.10.2012 . . . . 23:20

Být jako děti

8. října 2012 v 21:43 | Jenda |  Ostatní

Být jako děti


Uběhl další den,
jak ty týdny letí,
víkend je opět před námi,
slyším jen smích dětí.

Radost a Láska,
se všude prolíná,
dětem dnes skončila,
poslední hodina.

Aktovku na záda,
a teď kolem stromů,
s lehkostí závodí,
kdo přiběhne dřív domů.

My jako ty děti,
jsme také závodili,
je to už mnoho let,
co jsme se narodili.

Potůček cvrlinká,
píseň krásnou hraje,
všude to vypadá,
jako kousek ráje.

Život je nádherný,
když se správně žije,
být jako ty děti…,
s Láskou překrásný je.



8.10.2012 . . . . 20:40



Čistá mysl

4. října 2012 v 20:31 | Jenda

Čistá mysl


Každý den může být krásný,
pokud čistou mysl máš,
mně je to úplně jasný,
možná to tak nevnímáš.

Všechno co máš ve své mysli,
od Lásky tě odvádí,
myšlenky tě vedou stranou,
co chcou s tebou provádí.

Vnímej všechno kolem sebe,
mysl stále čistou měj,
zbytečně ji nezatěžuj,
každému jen štěstí přej.

Někdy stačí dobré slovo,
pohlazení z Lásky dát,
pokud to bude od srdce,
můžeš si cokoliv přát.

Všechno se ti jednou vrátí,
co do světa vysíláš,
zákon Karmy stále platí,
možná, že ho nepoznáš.

Pokud je tvá mysl čistá,
nemusíš se světa bát,
řekni si " já věřím Lásce",
raduji se, chci se smát!


4.9.2012 . . . . 20:20



Buď sám sebou

3. října 2012 v 22:26 | Jenda |  Ostatní

Buď sám sebou.


Vnímej sám sebe,
uvědomuj si sám sebe,
staň se přítomností,
právě tady a teď.

Jsi jen tichem ve svém bytí,
buď tím, kým opravdu jsi,
neposuzuj, nekritizuj,
staň se jen Láskou.

Jsi tím prostorem,
ve kterém se vše odehrává,
díky svým smyslům,
pak vnímáš tento svět.

Můžeš jít cestou Lásky,
nebo se vrátit zpět,
tohle se nemusíš učit,
tohle nemusíš znát nazpaměť.

Jsi-li spojený se svým zdrojem,
pak můžeš šťasten být,
budeš žít jen v harmonii,
pociťovat pouze Lásku a klid.

Pokud jsi plně přítomen,
myšlenky jsou již pryč,
to tě pak dovede k bráně,
Láska je od té brány klíč.




3.10.2012 . . . . 22:19

Zážitek ze dne 2.10.1012

2. října 2012 v 10:28 | Jenda

Místnost plná květin


Dnes mám volno po noční směně. Šel jsem spát asi ve tři hodiny ráno, protože jsem byl vyspaný po odpoledním spánku. Lehnu si do postele, přikryju se a dívám se kolem sebe. V pokoji mám střešní okno, měsíc za černými mraky není vidět, v místnosti je skoro tma. Vidím, jak neustále ze všeho vystupuje obrovské množství energie, která směřuje někam do vesmíru. Na tom by nebylo nic zvláštního, protože tohle vidím skoro pořád. Cítím se už za celý den unavený a tak zavírám oči, že budu spát. Má intuice mi říká, abych ještě otevřel oči a podíval se kolem sebe. Nejprve jsem nic zvláštního neviděl jenom zhuštěnou energii, která ze všeho vyzařuje. Říkám si, na tom není nic zvláštního, uvolním se a dívám se očima po místnosti. Zavřu opět oči a znovu je otevřu. Dívám se chvíli po místnosti a najednou se objevil nekonečný proud silné energie, která směřovala šikmo shora dolů přímo ke mně, ve kterém se objevilo nekonečné množství různých květin snad všech druhů, které existují. Bylo to něco nádherného. Na květinách jsem rozeznával jednotlivé lístky a jejich barvy. Ten proud květin mě doslova bombardoval. Natáhl jsem obě ruce a snažil jsem se některou z těch květin zachytit. Květiny mi procházely skrz prsty a směřovaly přímo na mě. Celá místnost byla najednou zahalena květinami. Ten obrovský proud květin neustával. Byl nekonečný. Vědomě jsem zavřel oči a všechno zmizelo. Otevřel jsem znovu oči, abych se o tom přesvědčil a proud květin se ihned objevil znovu a byl ještě mnohem silnější. Byl jsem tím velmi překvapený a zároveň šťastný. Pohrával jsem si s překrásnými a nádhernými květinami po celou dobu, než jsem se rozhodl, že půjdu doopravdy spát. Zavřel jsem oči, a vše bylo najednou pryč a tak jsem mohl konečně usnout. Ráno když jsem se kolem osmé hodiny probudil, tak kam jsem zaměřil svou pozornost, viděl už jen slabě bílé květiny podobné kopretinám.

S Láskou Jenda