Květen 2012

Zažij svůj den

29. května 2012 v 21:11 | Jenda |  Ostatní

Zažij svůj den


Zatím jsou krásné dny,
ty krásnější ještě přijdou,
lidé budou šťastní,
a do přírody si vyjdou.

Někteří jenom tak,
na procházkou půjdou,
jiní, se podle své chuti,
k různým činnostem nutí.

Každý však jinak dnes,
svůj vlastní den proživá,
někdo žije Láskou,
a vůbec to neskrývá.

Stále víc záleží,
jaké srdce dnes máš,
podle toho také,
svůj vlastní den prožíváš.

Není to výmysl,
je to skutečně tak,
nemusíš souhlasit,
zkus to a uvidíš pak.

Stále jsme svádění,
jen k různým špatnostem,
a nebo lámeme,
také hůl nad hostem.

Začněme si život,
na "plno" užívat,
svou radost a štěstí,
pod duchnou neskrývat.

Snažme se stále mít,
vždy ve svém nitru klid,
aby náš další den,
mohl zas krásný být.



29.5.2012 . . . . 21:00

Báječný den

26. května 2012 v 4:30 | Jenda |  Inspirace z procházek

Báječný den


Dnes dobrou náladu mám,
tančím a jen se usmívám,
radostí a Láskou oplývám,
co k tomu ještě více říci mám.

Tak by to mělo vždycky být,
život by se měl vždy naplno žít,
zahoďme chmury a starosti,
přichází LÁSKA, radost a štěstí.

Co bylo dříve se nepočítá,
žijeme nyní a právě teď,
celý svůj život znám už nazpaměť,
tak proč se tím již více zabývat.

Já dneska přece radost mám,
natolik sám už sebe dobře znám,
vím co dělám a proč s tím začínám,
těším se na to, co dopředu už znám.

Život je vzácný dar a krásný přec,
tak ho prožívejme v Lásce a radosti,
buďme šťastni za všech okolností,
nekazme si ho nějakými zbytečnostmi.

Já dnes i zítra dobrou náladu mám,
stále tančím a jen se usmívám,
radostí a Láskou i nadále oplývám,
srdečně vás v této mé spolěčnosti vítám.




26.5.2012 . . . . 04:20



Sluneční zážitek

26. května 2012 v 3:11 | Jenda |  Inspirace z procházek

Sluneční zážitek


Posaď se na chvíli,
rozviň se do krásy,
dovol tak slunci,
ať může k tobě jít.

Paprsky slunce,
jsou věčně živé,
mají svá poslání,
jsou zlatavě zářivé.

Zlatá zář paprsků,
míhá se kolem nás,
jeden z nich přichází,
všiml si také i nás.

Dívá se dívá,
co to před sebou má,
vidí lidskou bytost,
a hned se usmívá.

Přijmi ten paprsek,
také ho v sobě máš,
když slunce vysvitne,
rozjasní se ti tvář.

Podívej, zvláštní věc,
jak se teď rozvíjí,
a Láskou stvoření,
nás každého ovíjí.

Kolik pak má tvarů,
a různých velikostí,
dokonce i duhu má,
pro naši radost a štěstí.

Je to tak zvláštní,
paprsek tenčí než vlas,
jež v sobě ukrývá,
život a mnoho krás.

Proto se slunci,
zbytečně nebraňme,
jakmile vysvitne,
tak ihned vstaňme.



26.5.2012 . . . . 02:54

Rozvinutí slunečního paprsku

23. května 2012 v 23:10 | Jenda |  Inspirace z procházek

Rozvinutí slunečního paprsku


Dnes ráno 23.5.2012 jsem se šel do lesa trochu prodýchat a posadil jsem se na chvíli na jeden pařez. Dívám se mezi stromy, když najednou z pod mraků vysvitlo slunce. V mezerách listí stromů vidím pojednou tisíse slunečních paprsků. Na tom by nebylo nic zvláštního až na to, že jeden až dva paprsky se velmi zřetelně přiblížily ke mně a najednou se rozvinuly do různých tvarů a obrazů. Vnímal jsem zřetelně každou část tohoto rozvinutého paprsku, jejichž konce byly v barvách duhy. Některé paprky nabyly zvláštních tvarů a připadalo mi to, jako by si mě prohlížely. Do dnešního dne jsem nic takového nezažil. Bylo to fascinující vidět jak jeden jediný paprsek slunce, vás objímá a prohlíží si vás.


S Láskou Jenda.

Vnitřní Hlas

22. května 2012 v 21:57 | Jenda

Vnitřní Hlas


Poslouchej svůj vnitřní Hlas,
který ti vždy dobře radí,
pokaždé tvou duši hladí,
má ho v sobě každý z nás.

V každém z nás je Boží pramen,
v každém z nás je vyšší Já,
teď si řekni, staň se, Amen,
LÁSKA Tvá, je bezedná.

Kolik lidí, tolik hlasů,
každý jiný ten Hlas má,
v podstatě je to Hlas jeden,
který k nám všem promlouvá.

Když jsme se zde narodili,
tento Hlas v nás ještě spal,
až když jsme se probudili,
řekl nám, vstávej, běž dál.

Tento Hlas nás vždycky chrání,
jedině ON pravdu zná,
my jsme k němu vždy neteční,
koho pak dnes zajímá.

Poté, až se něco stane,
tohle řekne každý z nás,
nemuselo k tomu dojít,
kdybych Já, poslechl svůj vnitřní Hlas.

Proto prosím naslouchejme,
tomuto Hlasu stále víc,
přestože je velmi tichý,
vždy má pravdu a nestojí nás to nic.



22.5.2012 . . . . 21:50

Proč se mi jen zdáš

21. května 2012 v 22:25 | Jenda

Proč se mi jen zdáš


Proč se mi jen zdáš,
proč nejsi skutečná,
vždyť velmi ráda mě máš,
ty znáš Lásku mou a já znám Lásku tvou.

Byl to tak krásný sen,
když jsme šli spolu ven,
vše bylo nádherné, ty jsi tak krásná,
nad hlavou ti vždy svítí, tvá hvězda jasná.

Ty nejsi ze Země,
pocházíš z jiných světů,
vždy když se procházíš,
pod svýma nohama, míváš vždy spousta květů.

Tvá vůně je úžasná,
vše kolem sebe tak čisté máš,
všechno je nádherně zářivé,
ty se jen vždy skromě usmíváš.

Tvá Láska je věčná,
nádherná a nekonečná,
s tebou vždy tak velmi šťastný jsem,
škoda, že zatím, je to jen pouhý sen.

Možná až nastane,
jednou ten správný čas,
my dva se spolu setkáme,
a uvidíme se doopravdy zas.

To ještě uplyne mnoho a mnoho let,
než my se vrátíme, zase tam "domů" zpět,
až jednou poznáme také ty nové světy,
už nebudeme si muset psát, tyto krásné věty.



21.5.2012 . . . . 22:22



Ty zůstáváš

18. května 2012 v 1:59 | Jenda |  Ostatní

Ty zůstáváš


Ano vím, že mě již dlouhá léta znáš,
na naše první setkání tak ráda vzpomínáš,
jsem také šťastný, že tu semnou jsi,
pojď, probudíme opět naše sny.

Pojď Lásko prosím, ke mně ještě blíž,
zahoďme navždy každý ten svůj kříž,
ty víš, že naší Lásku v sobě stále máš,
já vím, že proto zůstáváš.

Po celou tu dobu co jsem tě měl a mám,
jsem jenom jedině tebe má Lásko miloval,
neměl jsem nikdy, nikdy jinou tvář,
mám jen tu jedinou, kterou ty tolik dobře znáš.

Přesto, že uběhlo již velmi mnoho let,
v mnohém se teď také změnil i tento svět,
my s naší láskou jdeme stále vpřed,
leckdo by nám ji mohl závidět.

Dnes Lásko máš zase krásnou tvář,
vím, že jsi šťastná, že mě vždy vedle sebe máš,
já obejmu tě a vezmu do náručí,
ta ti mou Lásku vždycky zaručí.

I když si pročítáme třeba tenhle snář,
vezmu tě má Lásko za ruku, ty tu mou už také velmi dobře znáš,
když pak pohladím tvou ruku, sevřenou ji máš,
já vím, že proto zůstáváš.



18.5.2012 . . . . 0:23



Kým jsem?

17. května 2012 v 20:33 | Jenda

Kým jsem?


Já nejsem jen tím,
co jsem již vždycky byl,
jsem také tím,
kým jsem se narodil.

Jsem i Láska…,
z dávných věků,
jsem také bytost,
bez převleku.

Já nejsem jenom pouhá tvář,
která má dnes tyto tvary,
nemyslím již na rozmary,
chráním LÁSKU kolem nás.

Pokud je mi dneska známo,
vše máme v sobě uschováno,
nic tu není k vidění,
zabrání to z cizení.

Jaký život zde žijeme,
vnímá naše vědomí,
většina z nás si dnes myslí,
že má čisté svědomí.

Všechno máme ve svém nitru,
uloženo na věky,
s tím pak "Domů" se vracíme,
když tuto Zemi opouštíme.

Kým pak jsme to vlastně byli,
když jsme se zde narodili,
všechno se to dovíme,
až se "Domů" vrátíme.




17.5.2012 . . . . 20:32

O stromech

15. května 2012 v 14:10 | Jenda

O stromech


Každý strom má svoji duši,
každý strom má svoji tvář,
když se na kmen zadíváme,
zobrazí nám svoji tvář.

Ta tvář je podobná té lidské,
každá z nich má výraz jiný,
třeba již dříve něco zažila,
nezbavilo ji to však její viny.

Když tak sedím tiše v lese,
sleduji kolem ty stromy,
vnímám, jak se každý dívá,
cítím naše propojení.

Stromy, jsou živé jako my,
i když nejsou z masa a kostí,
rostou léta než se zhostí,
také těch svých povinností.

Denně nám vzduch očišťují,
denně nám ho zvlhčují,
když je všechno v pořádku,
tak se s námi i radují.

Proto stromů si vždy važme,
bez nich by nebyl život náš,
máš-li v Srdci trochu Lásky,
tak se k nim hezky zachováš.




15.5.2012 . . . 14:08

Zamyšleni nad životem

15. května 2012 v 10:14 | Jenda

Zamyšlení nad životem


Způsob života jakým dnes žijeme,
si vlastně nijak moc neuvědomujeme,
všechno co děláme, se někde ztrácí,
po čase se nám vše znovu pak vrací.

Přichází nemoc, bolest a žal,
není tu nikdo, kdo by nás znal,
zůstaneme sami na téhle poušti,
jedině LÁSKA nás neopouští.

Je mnoho lidí, co mají hezkou tvář,
jenže z nich nevychází vůbec žádná zář,
oni sami ale o tom vlastně nevědí,
že se k nám chovají, jak lední medvědi.

Jen se podívejte, čím se dnes mladí baví,
kolik pak života na různých místech stráví,
říkají, hele, podívej, to je však naše věc,
člověk si připadá jak nějaký pitomec.

A právě taková je ta dnešní doba,
ve světě vládne nenávist a zloba,
pořád se zbrojí a hledají záminky,
všichni si kladou nějaké podmínky.

Je těžké pak změnit takový to svět,
může to trvat třeba i několik tisíc let,
naštěstí Světlo k nám z nebe přichází,
a LÁSKA nás na naší cestě provází.




15.5.2012 . . . . 10:10

Jak ubíhá čas

14. května 2012 v 23:56 | Jenda |  Inspirace z procházek

Jak ubíhá čas


Každá vteřina našeho života,
je pro nás cenná a velmi drahá,
nikdy více se již nezopakuje,
nikdy více ji už nemůžeme vrátit zpět.

Své kroky na běžné cestě,
po které kráčíme každý den,
ty vždy můžeme vrátit zpět,
a také tak občas sami činíme.

Díky vteřinám jde náš život neustále vpřed,
dnes nemá žádný význam ohlížet se zpět,
každého z nás ještě dlouhá cesta životem čeká,
náš život plyne rychle, jako když protéká řeka.

Do řeky se voda také vrací zpět,
vývoj, evoluce, ta jde neustále vpřed,
jen my pořád na něco věčně čekáme,
a přitom se navzájem vůbec neznáme.

Dělejme věci, které se sluší a patří,
chovejme se k sobě jako sestry a bratři,
jeden druhému si navzájem pomáhejme,
a také i nějakou tu radost si dopřejme.

Važme si života, važme si sami sebe,
žijme jen v Lásce, vážím si také i tebe,
bez tebe by tento svět jenom prázdný byl,
s kým bych pak promluvil, s kým bych se zastavil.

Děkujme za všechno, co dneska máme,
třeba, když potkáme i naše věrné a známé,
žijme vždy v pokoře a Lásku rozdávejme,
na všechny kolem sebe se hezky usmívejme.

Radost, ta přichází z našeho vnitřního bytí,
lidé, zvířata, rostliny i planeta to také cítí,
pokud jsme v pohodě, je v pohodě pak i celý svět,
proto se nemusíme již neustále ohlížeti zpět.



14.5.1012 . . . . 23:53

Ještě máme šanci

6. května 2012 v 1:57 | Jenda |  Ostatní

Ještě máme šanci


Nedávno byl měsíc leden
dnes už je tu zase máj,
pomalu se k nám již blíží,
námi vytoužený ráj.

Nikdo neví kdy to přijde,
možná stokrát slunce vyjde,
my tu ale nejsme sami,
Bůh je stále denně s námi.

Ten kdo čeká na tu chvíli,
ten se ráje nedočká,
musíme se nejprv změnit,
čas ten na nás nepočká.

My jsme se zde narodili,
abychom ráj vytvořili,
žili v LÁSCE všichni spolu,
vyšli tady druhou školu.

To co se zde dneska děje,
s tím se nikde nesetkáš,
zapoměl jsi na své srdce,
že v něm LÁSKU Pravou máš.

Dnes je všechno trochu jinak,
vše se rychle vyvíjí,
jenom člověk ve tmě tápe,
LÁSKU v srdci zabíjí..

Nic tu změnu nezastaví,
krásnou hudbu slyším znít,
stále máme ještě šanci,
všechno špatné napravit.



5.5.2012 . . . . 23:41

Východ měsíce

1. května 2012 v 21:28 | Jenda |  Ostatní

Východ měsíce


Jednou takhle jdu spát kolem půlnoci a náhodou jsem se podíval z okna. Za stromy uvidím svítit nějaké slabé veliké žluté světlo. Řekl jsem si, že by to byl měsíc? Oblékl jsem se tedy, vzal jsem foťák a vyběhl jsem ven. Venku jsem zprvu nic neviděl, protože měsíc byl příliš nízko a ani moc nesvítil, takže ho přes husté stromy nebylo vidět. Proto jsem se rozběhl až na konec cesty asi tak 400 m, kde tyto stromy končí a najednou jsem spatřil tu nádheru. Obrovský žlutý měsíc teprve vystupoval nad krajinu. To se každý den nevidí. Vzal jsem svůj malý digitální foťák a v ručním režimu, jsem se snažil tento měcíc po několika pokusech vyfotit. Je jenom škoda, že nešel vyfotit tento měsíc současně s odrazem ve vodě. Nevešlo se to do objektivu a navíc na fotografii by byla vidět jenom tma. Jsem vděčný a děkuji i za tento snímek.




S láskou Jenda.