Únor 2012

Srdce

28. února 2012 v 2:51 | Jenda

Srdce


Srdce je náš strojek času,
bije po celý život náš,
nikdy nevíš kdy přestane bít,
přestane-li, to už nepoznáš.

Každý máme jedno srdce,
jeden život, všechen čas,
náš život visí na provázku,
tenkém jako lidský vlas.

Srdcem poznáváme Lásku,
slyšíme i její hlas,
když zavolá, tak jsme šťastni,
že zavolala právě nás.

Někdo Srdce z kamene má,
jiný zase ze slámy,
nejsme-li v životě šťastni,
jsme rádi, že je za námi.

Pokud v Srdci Láska není,
jeho píseň špatně zní,
zazvoní nám brzy zvony,
na naší cestě poslední.

Je-li v srdci "Pravá" Láska,
život je vždy nádherný,
přichází nám dobré zprávy,
že všechno hraje, krásně zní.

Chraňme tedy Srdce naše,
chraníme tím život náš,
prožívejme krásné chvíle,
dokud máme ještě čas.



28.2.2012 . . . . 02:48

Jak přichází Láska

27. února 2012 v 21:58 | Jenda |  Ostatní

Jak přichází Láska


Láska přichází po špičkách,
tiše se vkrádá mezi nás,
vše co je čisté objímá,
o každého z nás se zajímá.

Přichází denně po špičkách,
nevnímá bolest ani žal,
ten kdo ji miluje, přijme ji,
ať je to chudák nebo král.

Láska je totiž v každém z nás,
vždyť v našich srdcích domov má,
kolik z nás si to nepřizná,
že Lásku v srdci také má.

Tak jako slunce vychází,
Láska k nám denně přichází,
je prostě všude kolem nás,
říká nám tiše slyš můj hlas.

Denně vychází také z nás,
hledá si nová přátelství,
možná si najde nový vztah,
a překročí svůj vlastní práh.

Na Lásku každý vzpomíná,
občas máme i z Lásky strach,
někdy nám bolest přináší,
jindy zas radost, štěstí, vztah.



27.2.2012 . . . . 21:55

Něco o Lásce

26. února 2012 v 14:59 | Jenda

Něco o Lásce


Láska má nekonečně mnoho podob,
od té lásky fyzické, přes Lásku duchovní,
Lásku milovaného Ježíše Krista,
až po LÁSKU našeho Stvořitele.

Každá láska je jinak krásná,
nejkrásnější je Pravá Láska,
Láska která je Láskou sama.
Neexistuje nic vyššího než je LÁSKA.

Pro lásku lidé umírají,
pro LÁSKU lidé žijí,
Láska nás provází od početí,
a také celým nášim životem.

Záleží jen na nás samotných,
jaké "Lásce" dáme přednost,
jestli jen té Lásce v rovině fyzické,
nebo jen té LÁSCE v rovině duchovní.

Podle mě musí být úžasné,
kdy Láska dvou lidí je povznesena
ještě tou LÁSKOU DUCHOVNÍ,
a obě tyto "LÁSKY" jsou navzájem propojeny.

Možná to vypadá jako utopie v tomto světě,
ale já věřím, že takové vztahy vzácně existují,
kde láska fyzická, která je samozřejmě důležitá,
je ještě povznesena LÁSKOU Ježíše Krista a našeho Stvořitele.

Láskyplné propojeni musí člověka naplňovat něčím,
co se snad ani slovy popsat nedá,
zkuste tyto lásky navzájem propojit,
a uvidíte v jaké blaženosti se ocitnete.




26.2.2012 . . . . 14:56

Nová vlna Lásky

25. února 2012 v 3:34 | Jenda

Nová vlna Lásky


Taky máte ten pocit,
že se ve vás něco děje?,
nebo, že něco nádherného,
a láskyplného vás naplňuje?

Já ho mám zrovna teď,
je to tak nádherný pocit,
že nic krásnějšího a nádhernějšího,
si snad ani neumím představit.

To co naplňuje moje nitro,
je čistá Láska, která k nám neustále přichází,
je od Boha, který se takto projevuje,
ale ne vždy ji dokážeme vnímat.

To co člověk při tom pociťuje,
je nesmírné vnitřní uspokojení,
naplnění, Láska, harmonie,
nekonečná radost a štěstí.

Tyto vlny Lásky,
k nám přicházejí čim dál častěji,
netrvají dlouho, protože jsme to my,
kdo je neumějí přijmout.

Naše každodenní problémy a starosti,
nás jen denně neustále odvádějí,
od napojení se na tu jedinou,
všeobjímající a bezmeznou lásku.

Člověk nemusí být úplně v klidu,
aby tuto Lásku mohl pociťovat a vnímat,
můžeme ji pociťovat a vnímat i při běžné práci,
tak jak to při práci pociťuji i já.



25.2.2011 . . . . 03:33

Výzva

24. února 2012 v 21:51 | Jenda

Výzva


Snažme se konat dobro,
nehledě na to jaká ta doba je,
všechno se začíná měnit,
stejně nikdo z nás nevyhraje.

Snažím pomáhat jak to jde,
jdu cestou Lásky, vím co to je,
není to snadné se "bránit",
stejně nikdo z nás nevyhraje.

"Bránit" to není to ci si myslíte,
je to cesta "LÁSKY" po které máme jít,
abychom mohli i v budoucnu,
se s ostatními setkat a pozdravit.

Planeta přece patří všem,
nikdo ji nemůže vlastnit,
máme zde jen v Lásce a v míru žít,
mít se navzájem rádi a ostatní chránit.

Když dobro konáte jak to jde,
to dobro se počase vrátí,
Láska vám přichází naproti,
ve vesmíru se nic neztratí.

Záleží tedy na každém z nás,
pro co se rozhodneme,
zatím se zdá, že máme ještě čas,
ať něco náhodou nepropásneme.

Z Lásky jsme byli zrozeni,
Lásku máme už od malička v sobě,
proto se teď na ni soustřeďme,
potřebujeme ji nejvíce právě v této době.




24.2.2012 . . . . 21:22

Očista planety

24. února 2012 v 4:26 | Jenda |  Ostatní

Očista planety


Světlo se šíří ze všech stran,
ze země, z hor, z oblohy,
celou naši planetu již pročišťuje,
co je špatné, bezmilosti likviduje.

Všechno se tady teď na prach mění,
nezůstává ani kámen na kameni,
co je špatné to z planety mizí,
zůstane tu jen to, co je ryzí.

Planeta je zahalena v temném závoji,
vše probíhá jenom v klidu a pokoji,
ti co byli dobří museli už dávno odejít.
aby se planeta mohla znovu přerodit.

Všechno bude na planetě jiné,
nebude tu nic, co tu dříve bylo,
to co se tu dělo, to " Ji" už stačilo,
teď zde bude vše úplně nové.

Planeta se ještě v křečích svíjí,
všechno se v ní už nové vyvíjí,
ještě to potrvá nějakou chvíli,
než ten přerod dojde ke svému cíli.

Vše se ukončí pak v pravý čas,
Nová Země, ta objeví se zas,
temný závoj ten na věky zmizí,
Země bude krásná, všechno bude ryzí.

Nový život budeme na této Zemi žít,
na to bychom se měli už teď pomalu připravit,
Země bude čistá, nádherná a krásná,
vládnout bude Láska a kolem bude Ráj.



24.2.2012 . . . . 03:52

Poděkování "Bohu Otci"

23. února 2012 v 22:08 | Jenda
Protože, jsem měl nějaká přání k našemu společnému "Bohu Otci"
a vše mi bylo splněno, tak jsem se rozhodl,
že Jemu touto cestou veřejně poděkuji.


Poděkování "Bohu Otci"


Děkuji Ti milý "Otče",
za život, co Jsi mi dal,
že mohu vidět tuhle krásu,
co Jsi pro mně přichystal.

Děkuji Ti za požehnání,
za Lásku co ke mně máš,
za to, že Jsi stále semnou,
že se mě nikdy nevzdáš.

Děkuji Ti za vedení,
za to, že mi pomáháš.
děkuji Ti za ty dary,
co mi denně posíláš.

Děkuji Ti milý "Otče",
za každý můj další den,
že mohu býti denně s Tebou,
že mohu se jít projít ven.

Děkuji Ti za ochranu,
kterou nademnou vždy máš,
když sbírám tyhle zkušenosti,
že všechno semnou prožíváš.

Děkuji Ti milý "Otče",
že ke mně vždy promlouváš,
že mě vedeš správnou cestou,
kterou ty tak dobře znáš.

Děkuji ti milý "Otče",
za planetu, za vesmír,
vím, že jednou přijde doba,
kdy tady bude Ráj a Mír.




23.2.2012 . . . . 22:02



Obrázek na betonu

23. února 2012 v 0:17 | Jenda

Podivejte se, co sami uvidíte.
Pozametal jsem zem, vymetl nanosený sníh a tohle tam zůstalo.
Nepřipomíná vám to něco?



22.2.2012 . . . . 16:00




Nebe plné hvězd

22. února 2012 v 11:54 | Jenda

Nebe plné hvězd



Dneska je nebe plné hvězd,
je jich tam mnoho, víc než jindy,
září teď krásně a velmi jasně,
zdají se být tak blízko, blízko jen.

Kdybych se mohl dotknout hvězdy.
kdybych se mohl dotknout nebe,
kdybych se mohl dotknout Tebe,
stal bych se hvězdou z mnoha hvězd.

Dnes je opravdu krásné nebe,
najednou je naněm tolik hvězd,
nestačím se teď dívat kolem sebe,
unášen jsem jen tou krásou hvězd.

Když někdy rozšířím svůj pohled,
dívám se na nebe plné hvězd,
najednou všechny hvězdy zmizí,
zůstane jen nebe bez těch hvězd.

Když potom vrátím svůj pohled zpátky,
nebe se znovu rozzáří,
hvězdy jsou na nebi zase zpátky,
tohle se vždycky nepodaří.

Hvězdy jsou dneska velmi blízko,
zdají se skoro na dosah,
kdybych se nebál, že se spálím,
tak bych si na jednu hvězdu sáh.

I doma vidím samé hvězdy,
když se ke stropu podívám,
otevře se mi vnitřní nebe,
a tiše se jen tiše usmívám.




20.2.2012 . . . .22:40

Trocha štěstí

20. února 2012 v 3:35 | Jenda

Trocha štěstí



Jsem opět štasten,
pomalu se to mým zvykem stává,
vládne u mne jen pocit radosti,
a také i velmi dobrá nálada.

Vnímám jen lásku,
radost ze všeho mám,
přesto, že mám spoustu problémů,
které ani na jedné ruce nespočítám.

Žiji v přítomnosti,
prožívám život teď,
starosti neházím za hlavu,
ani před nimi nestavím zeď.

Ať se děje cokoliv,
vše je již dopředu vyřešeno,
stačí jen Lásku ve svém srdci mít,
a tím je také vše vysvětleno.

I já mám také své špatné dny jako vy,
kdy se nic nedaří, přichází zklamání,
nejraději bych se mnohokrát neviděl,
nedělám ale nic, za co bych se později styděl.

Jen LÁSKA mi denně sílu přežít dává,
ale i vnitřní harmonie a pocit štěstí,
tak tohle se mi teď velmi často stává,
těším se vždy na další den a z každé maličkosti.

Všechno je zkouška, všechno je jak má být,
těžko to můžeme jenom tak pochopit,
proto jsme se také zde na Zemi narodili,
abychom došli k poznání a mnohé věci pochopili.




20.2.2012 . . . . 03:33


Jak píšu báseň

20. února 2012 v 2:20 | Jenda |  Ostatní

Jak píšu báseň


Píšu tuto báseň,
známá píseň mi v uších zní,
je velice překrásná,
velmi příjemně mě naladí.

Byla to jen náhoda,
že jsem si ji k poslechu dal,
její tóny mě přenášejí do světa snů,
někdo by se tomu třeba i pousmál.

Když něco vytvářím,
musím mít u toho božský klid,
když ale chci napsat báseň,
musí mi vždy něco v mých uších znít.

Není to pravidlo, není tomu vždy tak,
kolem mého domu čato projíždí vlak,
pokud jdou slova, nemusí k tomu být klid,
nemusí mi ani líbezná hudba v mých uších znít.

Jsou to mé pocity, je to má nálada,
která psaní těchto básní pokaždé ovládá,
většinou píšu básně když radost mám,
a jako školák vždy pokaždé znovu začínám.

Zrovna tak jako teď, stále jdou jen slova a slova,
myslíte, že bych tuto báseň měl napsat znova?
Tuto otázku mívám velmi často na mysli,
co myslíte, kdo to teď za mě vymyslí?

Při psaní básně se náhodou moc nemyslí,
báseň se píše Srdcem a moc se u toho nemyslí,
jinak z toho většinou vzejdou nějaké nesmysly,
co si o tom pak všichni ostatní lidé pomyslí?



S Láskou….. Jenda-světlo vnás.

20.2.2012 . . . . 02:22

Paprsky slunce

20. února 2012 v 0:47 | Jenda |  Inspirace z procházek

Paprsky slunce


Paprsky slunce,
nádherně svítí,
všechny jsou protkané,
zlatavou nití.

Zlato se rozlévá,
po celém světě,
nikdo ho nevlastní,
na této planetě.

Paprsky slunce,
jsou zdrojem života,
bez nich by zůstala,
pouze jen temnota.

Kamkoli proniknou,
všechno tam vyčistí,
potom zas odejdou,
nikdo nic nezjistí.

Vždycky nás zahřejí,
pohladí po tváři,
nikomu nestraní,
jsou věčně na ráži.

Chytit se nedají
ničím se netají,
stále nás lákají,
jsou věčně s námi.

Když slunce vysvitne,
je lepší nálada,
hřejí nám na záda.
a mají zvláštní moc.



19.2.2011 . . . . 23:13

Ranní úsměv

19. února 2012 v 12:22 | Jenda

. . . Tento ranní úsměv patří všem lidem na celém světě . . . .




S LÁSKOU PRO VŠECHNY ... Jenda


19.2.2012


Stopy ve sněhu

18. února 2012 v 12:45 | Jenda |  Inspirace z procházek

Stopy ve sněhu



Jdu zimní krajinou,
lesem i po břehu,
kam pak mě zavedou,
ty stopy ve sněhu.

Sleduji přírodu,
jen tak si přemítám,
ke komu dnes asi,
na večer zavítám.

Stopy mě vedou,
neznámo kam,
směřuji na cestu,
jež dobře znám.

Vedou mě po cestě,
vedou mě po stráni,
teď už jsem za lesem,
nohy dál uhání.

Vysvitlo sluníčko,
začalo silně hřát,
ty stopy ve sněhu,
začaly náhle tát.

Někdo šel přede mnou,
možná šel do práce,
jít někam po stopách,
bývá vždy legrace.

Když jsem byl malý kluk,
tak jsem si takto hrál,
na mnohé průzkumy,
jsem se rád vydával.



18.2.2012 . . . . 12:24

Obrázek

18. února 2012 v 0:07 | Jenda

Obrázek



Dívám se na chlapce,
který je vedle mě,
je to jen obrázek,
je mi s ním příjemně.

Ten výraz v očích,
ta božská tvář,
dívá se na mě,
jestli pak mě znáš.

Když se mu na chvíli,
do očí, zadívám,
potom si mentálně,
s tím chlapcem povídám.

Obrázek obživne,
líčka mu zrůžoví,
zatím však slovíčko,
nikomu nepoví.

Cítí-li bezpečí,
dá mi své znamení,
a k mému úžasu,
se v život promění.

Pohybuje hlavou,
pusou i očima,
je vám to legrace,
když s tímhle začíná.

Já tenhle obrázek,
mám velice rád,
protože je to můj,
nejlepší kamarád.



17.2.2012 . . . . 23:40

Život s "Bohem"

17. února 2012 v 21:43 | Jenda

Život s "Bohem"


Život s "Bohem",
je něco nádherného,
překrásného, úžasného,
nepopsatelného…

Vnímejme Jeho Lásku…
Prožívejme Jeho Lásku…
Žijme v Jeho Lásce…
Buďme s "Bohem" neustále.

Pociťujme jemné dotyky jeho veliké Lásky v našich Srdcích,
buďme plně otevření Jeho čisté a nekonečné Lásce,
mějme neustále pocit štěstí a radosti ve svém Srdci,
PROŽÍVEJME JEHO LÁSKU OSOBNĚ.

Není nad osobní vztah s "Bohem",
být prostoupený Jeho LÁSKOU,
radovat se v Srdci z Jeho LÁSKY,
a tuto LÁSKU předávat i ostatním.

Nehledě na to, co se kolem nás děje,
nehledě na to, co jiní říkají,
nehledě na to, co sami prožíváme,
žijme každou vteřinu v objetí Jeho nesmírné LÁSKY.

Jedině naše pevná víra,
Jeho veliká a všeobjímající Láska,
nám otevírá naše SRDCE,
a dává nám sílu neustále žít.




16.2.2011 . . . . 15:45

Pro lepší život

15. února 2012 v 22:27 | Jenda

Pro lepší život.


Proč stále žíjeme ve strachu,
když můžeme i v Lásce žít,
chce to jen Lásku v srdci mít,
a hned se budeme cítit líp.

Mít čistou mysl a pravdu ctít,
žít ze své práce, žít v radosti,
zbavit se nadbytečných starostí,
všechno negativní ze života odstranit.

Je to tak snadné, když to poznáte,
že to ani snadnější už nemůže být,
žít život v Lásce je překrásné,
milovat sebe i druhé v Lásce mít.

Každý den se s tím potýkáme,
často jsme otrávení už od rána,
různé myšlenky se nám honí hlavou,
bombardují nás po celý den a klamou.

Vždy záleží na tom jak se vyspíme,
zda-li se na ten další den už těšíme,
nebo máme v hlavě jen plno starosti,
pak nemáme čas na žádné "hlouposti".

Záleží totiž na každém z nás,
jestli "LÁSKU" do života přijmeme,
nebo se k ní jen tak postavíme zády,
a už od rána ji vlastně odmítneme.

Každý snad chceme žít v radosti,
mít denně co nejméně starostí,
plnohodnotným životem stále žít,
a přitom jen LÁSKU v SRDCI mít.



15.2.2012 . . . . 22:12

Prožitek Lásky

13. února 2012 v 23:35 | Jenda

Prožitek Lásky


Sedím zde v malé místnosti,
napravo za mnou svítí slabé světlo,
zadívám se jen tak před sebe,
jsem bez myšlenek, uvolněný.

Najednou vnímám nějaké záblesky,
u pravého oka se cosi pohybuje,
něco bílého, zářivého, andělského,
prostor kolem mě se prosvětluje.

Všechno kolem mě se nějak mění,
věci opět začínají ztrácet svůj tvar,
ocitám se ve víru světelného omámení,
cítím to velmi jemné lásky pohlazení.

Mám-li to popsat, snad se to dá,
jsem jako v mlze, která se otáčí,
kde Láska je jako nádherná mlha,
která svým závojem hladí a prostupuje vás.

Teď tyhle záblesky mám u obou očí,
to není žádná má představa,
tohle není sen, vždyť je dopoledne,
a právě jsem chtěl jít za chvíli ven.

Přijímám tuto nádhernou Lásku,
jsem dokola obklopen Láskou,
pociťuji a prožívám tuto Lásku,
vnímám toto překrásné pohlazení.

Stačí se uvolnit a jen tak se podívat,
pak můžeme vidět nádherné věci,
stále nás drží strach z nového poznání,
bojíme se poznat sami sebe.

Uvědomme si, kým vlastně jsme,
zbavme se strachu, který je v nás,
otevřeme se tomu nádhernému,
a zažívejme opravdovou lásku s Bohem.

Není to jednoduché zbavit se závislostí,
jsme stále svázání s tímto nevlídným světem,
rozum a mysl nám v tom také brání, uvolněme se,
a prožívejme LÁSKU kdykoli budeme chtít.




13.2.2012 . . . . . 23:13

Zvláštní pocit

11. února 2012 v 12:40 | Jenda |  Ostatní

Zvláštní pocit


Dneska je sobota,
den, který běžně znám,
venku je mínus pět,
s tím nic nenadělám.

Občas se zahledím,
jenom tak před sebe,
v tom začne se něco dít...,
musím se soustředit.

Zvláštní teď pocit mám,
že mě to ze židle zvedá,
něco sem přichází, popsat se to nedá,
nemá to formu ani tvar.

Něco se najednou,
přede mnou zvláštního otevírá,
záblesky bílého světla vnímám,
vše co je kolem mne,

začíná vibrovat.

Nejsem si vůbec jistý,
zdali jsem tady sám,
všechno se v průsvitné mlze ztrácí,
soustředit se, dá mi to velkou práci.

Venku je mínus pět,
zase je nádherně,
říkám to záměrně,
jsem plně při vědomí.

V tomhle tom pokoji,
sleduji pozorně jen prostor kolem sebe,
cítím to napětí, možná mám trochu strach,
z toho neznámého, co je v mých vidinách.

Z obrazu na stěně,
nezůstal ani prach,
celý se vytratil,
jako loď ve vlnách.

Místnost se najednou stále víc prosvětluje,
"Světlo"se ke mně pomalu přibližuje,
teď už jsem v pořádku,
už nejsem v nesnázích.

Je to snad iluze, nebo jen pouhý klam?
Je to tak velmi skutečné,
protože, co nyní vidím,
to popisuji vám.

Nejde to najednou vidět a ještě psát,
vždy se to přeruší,
všechno se zcela vytratí,
a musí se znovu začínat.

Opět je zase vše normální,
stejně tak, jak tomu bylo dřív,
jenom ten zvláštní pocit v sobě mám,
který ve mně zůstává dál.




11.2.2012 . . . . 11:20

Únorový den

10. února 2012 v 21:50 | Jenda |  Ostatní

Únorový den


Desátého února 2012,
je nádherný mrazivý den,
obloha je krásně modrá,
nikde mráčku, proč nejít ven.

Slunce ráno červená se,
z toho vždycky radost mám,
doma v teploučku je hezky,
já do práce pospíchám.

Přesto, že je mínus třináct,
náladu mám báječnou,
kdybych nemusel být v práci,
šel bych někam se slečnou.

Dopoledne stále běhám,
práce máme víc než dost,
přestože jsem oblečený,
jsem promrzlý až na kost.

V poledne je nejtepleji,
venku je jen mínus pět,
mráz leze pěkně za nehty,
ohřeji se a přijdu zpět.

K večeru když slunce zajde,
mráz se opět usmívá,
k tomu když zafouká větřík,
do smíchu mi nebývá.

Protože teď dělám venku,
tak si mrazu užívám,
nikomu to nezávidím,
na fajront se těšívám.



10.2.2012 . . . . 21:22