Červen 2011

Ráno v lese

28. června 2011 v 22:50 | Jenda |  Inspirace z procházek

Ráno v lese



Ráno když vstanu, obléknu se,
vidím, že dnes je krásný den,
nebudu jenom sedět doma,
půjdu aspoň na chvilku ven.

Přicházím k lesu, pozdravím jej,
vnímám, že je dnes jinačí,
vcházím do lesa, rozhlédnu se,
a divit už se nestačím.

Dneska je zvláštní ticho v lese,
tak zvláštní, jako by nebyl svět,
cítím jen Lásku mezi stromy,
nevím co říci, musím se zamyslet.

Sleduji stromy kolem sebe,
vidím, jak na mne koukají,
nemusí se již báti přece,
vždyť už mě dobře poznají.

Vidím dva stromy blízko sebe,
chvíli si s nimi pohraji,
popojdu pomalu o kousek dále,
i ostatní stromy mě čekají.

Přiložím dlaň k jednomu stromu,
cítím jak je dnes studený,
v mysli mu řeknu, jsem tu s tebou,
za malou chvilinku tě zahřeji.

Přiložím dlaň k dalšímu stromu,
ten už se zimou netřese, říká…
i na mě přilož svou pravou ruku,
tak jako jsi ji dal mému bratru v lese.

Dívám se na krásu v tomto lese,
stromy si pohrávají se světly,
sem tam se stín před světlem třese,
přesto, že není živý jako my.

Na chvili se zastavím, zavřu oči,
opět vidím ten samý les,
stále vnímám to zvláštní ticho,
nikde neštěkne ani pes.

Procházím se dál tímto lesem,
vnímám tu vůni, ticho, květ,
v lese je přece jenom krásně,
za lesem je úplně jiný svět.




28.6.2011 . . . . . 10:31

U rybníčka

26. června 2011 v 19:02 | Jenda |  Inspirace z procházek

U rybníčka



Sedím u rybníčka, kde voda již není,
jenom pár kachniček a žab se ozývá,
vysychá bláto, život se mění,
co bude s námi, se ozývá.

Přesto, že mraky jsou tmavé a nízko,
a zamračený je celý svět,
jenom v pár kapek vody se změní,
vytvoří rosu a ta je pryč hned.

Vyjde-li slunce a vítr zavane,
vysuší poslední zbytek vláhy,
potom už jenom poušť tu zůstane,
život náš milý, bude nám drahý.

Potoky, řeky a některá moře vysychají,
voda se vrací do země zpět,
co bude s námi, i lidé se ptají,
co bude s námi, změňme tento svět.

Nejprve musíme změnit sebe,
změnit své vlastní smýšlení,
potom můžeme jíti dále,
jinak náš "Život" zkamení.

Už nelze čekat, vše se nám vrací,
co přijít má, bude tu hned,
zanechme lpění na zbytečných věcech,
udělejme lepší tento náš svět.



26.6.2011 . . . . 19:00

Does God Exist?- Existuje Bůh?

26. června 2011 v 0:32 | Jenda
Chvilku si odpočiňte a zaposlouchejte se ....




Poznámka:
Někdo si třeba řekne, nic zvláštního, jenom pár obrázků, ale zkuste se na chvíli vypnout a zamyslet se nad skutečnou krásou naší planety, jak je to vše úžasné, dokonalé a dodetailu vypracované. Jen je škoda, že my to bereme jako samozřejmost. Vždyť i člověk je ve své podstatě__"dokonalý_" a navíc má... mysl, rozum, smysly, intuici, emoce, pocity... a svobodnou volbu v rozhodování. Ke mně tohle video velmi silně promlouvá a je mi smutno z toho, jak se lidstvo chová nejen k přírodě ale i k celé naší planetě.


Jenda

Vzpomínka na mládí

25. června 2011 v 23:06 | Jenda |  Inspirace z procházek

Vzpomínka na mládí


Jaké je to být věčně mladý,
a nemít tak žádné starosti,
v životě přijdou i různé pády,
ale i radost, láska a bolesti.

Podívejte se na tohle mládí,
je to tak krásné jim závidět,
mnoho lidí to ke hříchu svádí,
někteří se raději obracejí zpět.

I my jsme byli kdysi mladí,
dnes už je nám již mnoho let,
my se ale máme stále rádi,
to oni nám mohou závidět.

Tenkrát byl život veselejší,
vše bylo čisté jako květ,
dneska je všechno zase jiný,
v životě nelze nic vrátit zpět.

Mládí je krásné a rozmařilé,
byli jsme šťastni chvílemi,
každý měl své plány a ideály,
oslavovali jsme to písněmi.

V srdci jsme stále věčně mladí,
i když se čas na nás podepsal,
někomu zůstal Bůh, jinému kamarádi,
život jde stále dál a dál.



25.6.2011 . . . . 23:05

Poznání sebe sama

25. června 2011 v 0:58 | Jenda |  Ostatní

Poznání Sebe Sama



Zavírám oči, mám prázdnou mysl,
myšlenky už tady nemají smysl,
přikládám svoji dlaň na oblast hrudi,
kde sídlí " Láska", kde nic nestudí.

Snažím se nacítit to naše Bytí,
vidím jak v povzdáli světýlko svítí,
vnímám jen ticho, teplo a klid,
každý z nás, měl by své Srdce…
…na "Pravém" místě mít.

Pronikám stále víc do nitra svého,
vnímám se jako část "Zdroje"a Bytí,
vnímám své " pravé JÁ", svou Intuici,
vnímám sám sebe, harmonii a klid.

Vnímám tu "Božskost", střed svého Bytí,
stávám se "Láskou" jež za srdce chytí,
vnímám to světlo, vnímám ten věčný klid,
chtěl bych už navěky jen s tebou "Otče" být.

Jsem čisté vědomí, jsem čistá "Láska",
která je bezmezná, věčná a stálá,
která je pevná, tak jako ta skála,
která je kolem nás, na věky věků i v nás.

Jsem spojen dlaní svou, se středem svého Bytí,
pod dlaní na prsou, cítím však horko i žár,
mé "čisté vědomí " proplouvá mnoha dalšími světy,
kolem mě jsou samé, překrásné a nádherné květy.

Stávám se částečkou jednoho velkého celku,
putuji do světla, ke zdroji veškerého Bytí,
něco mě ale pomalu, za ruku zlehka jemně chytí,
abych se vrátil zpět, do středu svého těla.

Jsem lidská bytost, vnímám svou mysl,
vnímám své tělo, střed svého bytí,
jsem stále "Láskou" kde světýlko svítí,
cítím jej stále jak v dlani, tak srdci svém.

Jsem opět zpátky v tomhle tom světě,
musíme pomoci lidem i planetě,
žijme jen v radosti a v Lásce stále jen,
ať můžeme s radostí, příští den vyjít ven.




24.6.2011 . . . . . 22:30

Věřte - nevěřte 3

24. června 2011 v 8:30 | Jenda

Obrys srdce v levé dlani


Fografie mé levé ruky pořízena mobilem



Hezký den.
Před nedávnem jsem psal o anomálii dlaně pravé ruky, která se stále projevuje nějakým způsobem. Je to asi necelý týden, co něco pociťuji v dlani levé ruky. Přestože si v práci ruce několikrát za den umývám, tak jsem si ničeho zvlástního nevšiml. Jenom v levé dlani cítím stále nějaký tlak a teplo. Včera ve čtvrtek dne 23.6.2011, když jsem navečer přišel z práce domů a umyl jsem si ruce, tak jsem si při utírání levé ruky všiml uprostřed dlaně obrysu srdce, které na mě přímo koukalo. Byl jsem tím trochu překvapen a z počátku jsem tomu nevěřil. Ale opravdu je to tak. Když píši na druhý den tento článek, tak obrys srdce uprostřed dlaně levé ruky je stále zřetelnější.


Jenda

Uvědomění si sebe sama

17. června 2011 v 2:07 | Jenda |  Ostatní

Uvědomění si "Božské" podstaty.

Člověk je určítá forma stvoření, která v sobě obsahuje "Boží" podstatu svého bytí, " Čisté Vědomí ", své pravé "JÁ", které skrze smysly člověka vnímá prostředí ve kterém žije a projevuje se skrze něj i navenek.

Napadlo mě, jak asi naše "Božská podstata", skrze nás vnímá tento svět. Jaké to je, když já jako "Božská bytost" udělám jeden vědomý krok na první schod schodiště tak, že budu plně přítomen v přítomném okamžiku, zbavený všech myšlenek a emocí, abych si to jako to " čisté vědomí " mohl plně uvědomit.

Jsem tedy plně přítomen v přítomném okamžiku, nevnímám své ruce ani své nohy, má mysl je "vypnutá", dívám se jen před sebe a uprostřed těla prociťuji svou "Božskou podstatu", na kterou se snažím co nejvíce soustředit tak, že se stanu její součástí a skrze ní vnímám své tělo. Na zkoušku udělám tedy jeden vědomý pomalý krok na první schod schodiště a snažím se to co nejvíce pocitově procítit od spodní části chodidla až nahoru do středu svého těla, při kterém sleduji své vlastní pocity. Bylo to něco úžasného, když si uvědomuji, že já jako "lidská bytost" po celý svůj život nosím v sobě uprostřed těla svou "Božskou podstatu" se kterou mohu neustále komunikovat a skrze ní mohu komunikovat s kýmkoli na této planetě i ve vesmíru a vnímat přitom různé pocity a lépe se soustředit na své "Pravé JÁ" a svou INTUICI. Já jako to "Božské vědomí " mohu pohybovat tímto fyzickým tělem, ovládat tohle tělo (schránku), vnímat jeho pocity a zažívat radost z tohoto stvoření.

Uchopte opatrně třeba list od květiny nebo stromu do ruky, zkuste si ho nacítit jako "Božská bytost" to "čisté vědomí" s tím, že to nebudete brát jako list stromu ale jako "živou bytost", která má určitou "formu života" a snažit se s touto formou života splynout a zakusit "Jednotu s veškerým stvořením - s celým Zdrojem - vesmírem - Bohem".


Jenda







Věřte - nevěřte 2

14. června 2011 v 16:35 | Jenda

Temnota v mém pokoji.


Analýza fotografií z té noci pořízených mobilem.

*********************


V úterý dne 14.6.2011 jsem se probudil před třetí hodinou ranní z nějakého snu, ve kterém jsem v nějakém městě nemohl najít ten správný bytový dům a byt, ve kterém jsem bydlel. Stisknul jsem podsvícení budíku, abych se podíval kolik je hodin, protože v pět hodin ráno mám vstávat do práce. Na hodinách se zobrazil čas 02:58 hod. Řekl jsem si, tak to mám ještě chvíli čas a položil jsem se do postele. Z postele jsem se podíval do střešního okna, jestli náhodou neprší. Viděl jsem, že je zataženo a u okna bylo šero, jak se na tuto ranní hodinu patří. Přikryl jsem se peřinou a při uléhání jsem se podíval jako by ke dveřím této místnosti a v tu ránu jsem byl nemile překvapen tím, co právě vidím. Kamkoliv jsem se podíval, všechno bylo úplně černé. Černé jako saze. Ať to byla hnědá skříň, plovoucí podlaha, stěna, která má světle oranžovou barvu, potisk na povlečení i šero v místnosti bylo černé jako uhel. Co nebylo světlé barvy skoro jako bílé, nebo velmi světle žluté nebo světle růžové, tak to všechno bylo úplně černé jako uhel. Kromě mých rukou a světlého povlečení, křesla, které je celé skoro bílé a bílého boku jedné skříňky, všechno ostatní v místnosti i místnost, bylo černé. To co bylo v postatě bílé barvy, tak nátherně zářilo bílým světlem. Nejprve jsem si myslel, že jsem snad zavřený v nějaké kopce. Pořádně jsem se několikrát rozhlédl jak jsem nejlépe mohl a všechno kolem mě bylo děsivě černé. Několikrát jsem se snažil znovu a znovu řádně rozhlédnout po místnosti, ale co nebylo světle bílé barvy, tak vypadalo celé úplně černé. Bylo to přímo děsivé. Chvíli jsem tomu nemohl uvěřit, ale bylo to opravdu tak. Najednou mě napadlo, abych zašel vedle do koupelny pro malé kulaté zrcadlo. Potmě jsem šel tedy do koupelny pro to zrcadlo, a procházel jsem tou temnotou v mém pokoji. Prošel jsem tou černou temnotou, vzal jsem to zrcadlo a posadil jsem se na postel a projistotu se přikryl peřinou, která mi připadala jako ochranný štít. Bylo to velmi nepříjemné a deprimující jít v této temnotě. Posadil jsem se na postel a podíval jsem se tedy proti oknu do zrcadla. V zrcadle byl vidět můj obličej, který byl pochopitelně tmavší ale nebyl černý. Jak se tak dívám do zrcadla tak můj obličej se začal měnit v mnoho jiných obličejů. Některé vypadaly až děsivě. Chvíli jsem to pozoroval a nakonec jsem zrcadlo položil na stůl. Zalehl jsem do postele a snažil jsem se usnout, ale moc se mi to nedařilo, když jsem kolem sebe viděl tu černou temnotu. Mnohokrát jsem se probudil v noci nad ránem a přestože jsem zažil už i jiné věci, tak tohle jsem zažil teprve poprvé. Jak se začalo nad ránem pomalu rozednívat, tak se postupně začala vytrácet i ta temnota. Ráno v pět hodin jsem vstal a začal jsem se připravovat na ranní směnu do práce.

Další den jsem se probudil skoro ve stejnou hodinu nad ránem a vše už bylo normální.


Jenda

O Pravdě

12. června 2011 v 22:54 | Jenda |  Inspirace z procházek

O Pravdě



Proč se lidé pravdy bojí
proč ji lidé skrývají,
kde ji nalézt, kde ji vzít,
když každý má svou pravdu mít.

Pravda v každém z nás se skrývá,
málo kdo ji odkrývá,
není pravdou, že se stmívá,
pravdou je, že "Bůh je Láska".

Jen ve "Světle" lze nalézt "Pravdu",
tu jedinou a skutečnou,
jež stála mnoho a mnoho životů,
po celá staletí, až do dnešních dnů.

Slunce svítí po celý rok, svítí na věky,
jen my vidíme, že vychází, že zapadá,
a přitom vlastně nikdy nepohasíná,
neustále svítí a svítí na všechny.

Bez slunce by nebylo života,
bez slunce by byla pustá tma,
buďme Bohu vděčni za Slunce,
buďme Bohu vděčni za Jeho "Lásku".

Pravdu nalezneme jen ve svém Srdci,
hluboko ve svém nitru, kde sídlí ON,
jediná "Pravda a Láska", která….
je s námi po celý náš život.

Je s námi navěky věků až do skonání světa,
vede nás od narození a prvního krůčku naším životem,
vede nás po celý náš život, který žijeme,
vede nás i při posledním kroku našeho života.

Záleží jen na každém z nás,
zda-li chceme poznat "Pravdu",
je to svobodná vůle každého z nás,
pro "Pravdu a Lásku" se rozhodnout.

Stačí jen věřit….,
být příkladem všem ostatním,
milovat své bližní, milovat sami sebe,
…..a v "Pravdě a Lásce" žít.



12.6.2011 . . . . 22:05

Posezení v trávě

8. června 2011 v 10:56 | Jenda |  Inspirace z procházek

Posezení v trávě



Sedím si v přírodě ve velké trávě,
je vysoká, již skoro metr má,
vidím svět stébel a rostlin právě,
úžasné kvítí v ní rozkvétá.

Vnímám tu vůni různých trav,
vnímám i barvu různých květů,
jako by přišli z jiných světů,
poklonit se slunci na zemi k nám.

Jak pokorná je tráva k větru,
on si s ní jen tak pohrává,
chvíli ji naklání, sem tam s ní zatočí,
ona se nebrání, ráda mu zamává.

Slunce již svítí stále více,
mraky nás chrání, letí sem,
občasný deštík přijde z nebe,
aby nevyschla naše zem.

Když zavřu oči v téhle trávě,
vnímám svět jiný než je náš,
přírodu krásnou vidím právě,
a nebe modré jako pláž.

Naslouchám tichu v tomto kraji,
jen ptačí píseň zaznívá,
vše je tu jako v dávném ráji,
mé srdce se štěstím rozplývá.

Sedím a užívám si té krásy,
pomalu již večer nastává,
větřík pročechrává i mé vlasy,
ticho v krajině zůstává.

Když zavřu oči, vidím nebe,
zelenou barvu letních trav,
co bych si tu "Bože" počal bez Tebe,
děkuji Bohu, že jsem zdráv.

Klid a mír a pokoj v duši,
přeji všem lidem, nejsem sám,
možná málo kdo asi tuší,
jaký dar života nám byl dán.




8.6.2011 . . . . 10:50

Příliv nové energie

7. června 2011 v 16:34 | Jenda |  Inspirace z procházek

Příliv nové energie



Jak jen to napsat,
je to tak zvláštní,
vlny nové energie přicházejí,
cítím se velmi povznesen,
vnímám, že přichází něco nové.

Ráno se probouzím ve čtyři hodiny,
cítím se vyspaný a v plné síle,
dávno již jsou pryč ty staré chvíle,
kdy jsem se cítil být unavený.

Chvílemi mám pocit…..,
že žiji úplně v jiném světě,
citím lehkost vlastního bytí,
cítím proud Lásky a harmonie,
vnímám vše krásné kolem sebe.

Když vlna opadne,
všechno zas zestárne,
vše je tu úplně stejné,
vše je tu jako předtím.

Po chvíli přijde další vlna,
přinese novou energii Lásky,
Lásky, která vše probudí,
Lásky, která vše oživí.

Je to jak zázrak v tomto světě,
je to naděje na nový život,
můžeš si bráti kolik chceš,
je to nekonečný zdroj Lásky.

Proto se probuďme,
žijme jen v radosti,
zahoďme naše zbytečné starosti,
nechme se povznést nad své bytí.

Jak je to krásné v blaženosti žít,
mít v srdci Lásku, harmonii a klid,
mít radost ze všeho, co život přináší,
žijme jen v "Lásce", vždyť máme pro co žít.




7.6.2011 . . . . 15:50

Den dětí

1. června 2011 v 3:35 | Jenda |  Ostatní

Den dětí



Je první červen,
den dětí čas,
radost a Láska,
k nám přišli zas.

Jak je to nádherné,
být stále dětmi,
věci jsou barevné,
a ovinuté květmi.

Vůně a krása je kolem nás,
starosti, radost, smích i pláč,
slzy se linou štěstím z nás,
všude je kolem tolik krás.

Dětský smích a upřímná láska,
šíří se kolem, kolem nás,
i když se na to díváme z patra,
děti jsou zázrakem našeho života.

Někdy jsou zlobivé,
jsou s nimi starosti,
jindy zas veselé,
a plné radosti.

Je to tak nádherné,
mít malé miminko,
jak je to krásné,
až řekne maminko.

Když řekne máma,
když řekne táta,
ta naše miminka,
jsou prostě zlatá.

Mějme je rádi,
vždyť vyšli z nás,
všechno se naučí,
až přijde čas.




1.6.2011 . . . . 03:32