Duben 2011

Prožitek pravé lásky

25. dubna 2011 v 21:41 | Jenda |  Ostatní

Prožitek "Pravé Lásky"

Pojďme s láskou za skutečnou a "Pravou Láskou",
rozviňme tuto jedinečnou a "Pravou Lásku" v nás a kolem nás,
a nenechme ji nikdy zahynout.

Skutečná "Pravá Láska" je svobodná, bezmezná, všeobjímající,
nepodmíněná, vším prostupující… a je nejdůležitější v našem životě,
vše oživuje, pročišťuje, dává nám všem smysl života, radost a krásu.
Je to nejvyšší pocit dobra, radosti a štěstí, jaké můžeme zažít,
když žijeme ve skutečné a "Pravé Lásce" s Bohem.

Nad opravdovou a skutečnou "Pravou Lásku" nic většího není,
není nic čistějšího, silnějšího, než je tato "Pravá Láska",
která rozradostní srdce každé "Božské" bytosti,
a je jedno, je-li to srdce člověka nebo zvířete.

Skutečnou a "Pravou Lásku" každý z nás vnímáme a prožíváme různě,
každý přitom prožíváme jiné emoce, každý z nás ji vyjadřujeme jiným způsobem,
protože, každý z nás je jiný a jediněčný v tomto stvoření.

Pokud jde o "Pravou Lásku" není důležitý způsob jejího vnímání a vyjádření,
důležité je….,
že "Pravá Láska" tady skutečně je,
že je tady s námi,
že ji můžeme kdykoli prožívat,
že vždy k nám přijde, když jí to dovolíme.

Láska jako taková je největší cit a fyzický prožitek člověka,
který můžeme ve svém životě zažívat.
Prožitek skutečné "Pravé Božské Lásky" štěstí a radosti,
nemůže nic jiného na světě nahradit, je to nepopsatelná "Boží blaženost".
Pokud prožíváme tuto opravdovou "Pravou Lásku",
tak jsme napojeni na energii Božské lásky,
jsme zajedno s "Bohem" a celým vesmírem,
žijeme v radosti, harmopnii a jsme nesmírně šťastni.

Opravdová "Pravá Láska" je jako překrásný a nádherný otevřený květ.
Když se této skutečné a "Pravé Lásce" otevřeme,
rozkvete v nás tento jedinečný květ do své nejkrásnější podoby,
a stane se tím nejdokonalejším ve svém stvoření.

Pocit skutečné "Pravé Boží Lásky" jsou velmi silné emoce,
emoce štěstí, radosti a vnitřního naplnění,
emoce, která nás pozvedne až do nejvyšších sfér bytí,
emoce, kde zažíváme jednotu s "Bohem" a celým vesmírem, emoce ráje na Zemi,
emoce, při které se rozpláčeme jako malé dítě, protože si při tom uvědomíme,
o co všechno na tomto světě přicházíme, jak nás "Bůh" miluje,
chceme být s ním trvale spojeni a neustále být v jeho objetí.

Sám tuto jedinečnou a skutečnou "Pravou Lásku" prožívám,
když ji nechám vstoupit do svého srdce a odevzdám se jí.

P.S.
Prosím, uvolněte se na chvíli, otevřete svá srdce, nechte se prostoupit touto jedinečnou a skutečnou "Pravou Láskou". Zažijte aspoň jednou tento nádherný a překrásný pocit štěstí, vnitřní radosti, harmonie, míru a pokoje.
S Láskou Jenda



25.4.2011 21:30

Báseň pro M.....

15. dubna 2011 v 23:41 | Jenda |  Inspirace z procházek

Báseň pro M….


Sedím v překrásné zahradě,
maluji obrázky Lásky,
slzy mi stékají po tváři,
při vzpomínce na její vlásky.

Kde je ta Láska nádherná,
krásná jak víla lesní,
odešla jednou neznámo kam,
srdce mé po ní teskní.

Sedím a maluji obrázky,
něco mně ruku vede,
je mi tak smutno bez Lásky
snad tahle cesta k ní vede.

Zdá se mi, že jsem slyšel hlas,
jako by něco písklo,
že by to byl jen větřík zas,
slyším jej znovu a blízko.

Já jsem tvá Láska jediná,
ukrytá ve tvém stínu,
nemusíš se však vůbec bát,
nemáš na tom svou vinu.

Podívej se jen za sebe,
pohlédni ke svému stínu,
uvidíš moje znamení,
jiskřičky světla ve stínu.

Otočil jsem se ke stínu,
vidím jiskřičku bílou,
zavolám, lásko, kde tě mám,
nečekám žádnou jinou.

Vezmi mě prosím za ruku,
ukaž mi cestu bílou,
půjdeme spolu ke světlu,
tam poznáš svoji milou.

Byla jsem jako zakletá,
ztracená v temném klínu,
díky tvé Lásce upřímné,
vysvobodil jsi mě ze stínu.

Sedím v překrásné zahradě,
všechno tu kvete a voní,
Láska mi přichází naproti,
je nádherná, krásná, a voní.





14.4.2011 22:32

Tlukoucí srdce

12. dubna 2011 v 11:23 | Jenda |  Duchovno

Tlukoucí srdce



Dne 11.4.2011 /v pondělí/ kolem jedenácté dopoledne jsem se posadil na židli, že se na chvíli uvolním a jak se tak dívám před sebe, najednou se přede mnou začaly vytvářet nějaké kumulace napřed něčeho neurčitého a po sléze se z toho vytvořila část otevřeného těla (hrudníku), ve které bylo vidět tlukoucí srdce. To srdce tlouklo přesně podle mého srdce. Chvíli jsem tuto anomálii pozoroval. Bylo to velmi věrohodné. Měl jsem silný pocit, že vidím do svého vlastního těla. Tento obraz byl odemne vzdálený asi čtyřicet centimetrů. Po nějaké době jsem vstal a šel jsem si uvařit oběd. Mimochodem jsem vařil špenát, který jsem dříve moc nemusel, ale dneska mám špenát velice rád. Na druhý den jsem si na tenhle prožitek vzpomněl a pokusil jsem se to nějak nakreslit. Tohle je jen takový jednoduchý ilustrační obrázek. To co jsem viděl já osobně, vypadalo skutečně a bylo mnohem složitější.

Jenda

Ve Světle a Lásce žít

12. dubna 2011 v 2:19 | Jenda |  Inspirace z procházek

Ve Světle a Lásce žít

(Obrázek " Boží Světlo Lásky " z GALERIE - KRESLENÉ OBRÁZKY 2011)



Poslouchám píseň o veliké Lásce,
poslouchám píseň o nádherné Zemi,
a malinko přitom smutno je mi,
že Lásky a Světla ve světě moc není.

Vše se zdá být tak reálné,
vše se zdá být tak skutečné,
stačí jen chtít a srdce svá otevřít,
abychom mohli ve Světle a Lásce žít.

Stačí jen změnit své myšlení,
stačí malinko změnit sebe,
stačí jen opravdu, opravdu chtít,
a můžeme ve Světle a Lásce žít.

Jiskřička Světla je v každém z nás,
chce to jen dobrou vůli mít,
Láskou své Světlo rozsvítit,
a můžeme ve Světle a Lásce žít.

Můžeme žít v samé radosti,
nemít pak zbytečné starosti,
jenom tak můžeme šťastni být.
budeme-li ve Světle a Lásce žít.

Světlo a Láska je tu s námi,
už nemusíme se držet mámy,
můžeme svou vlastní cestou jít,
pokud budeme ve Světle a Lásce žít.

Přichází k nám různá varování,
člověk se před ničím neuchrání,
všechno můžeme ještě napravit,
budeme-li ve Světle a Lásce žít.

Vše záleží pouze na každém z nás,
zdali my všichni budeme chtít,
sami se ke Světlu obrátit,
a ve skutečné Pravdě a Lásce žít.





11.4.2011 22:15

Něco o mně

9. dubna 2011 v 20:29 | Jenda |  O mně
............ Fotografie mých rodičů ..................................................................... Naše rodina











Tyto fotografie jsou památkou a zároveň vzpomínkou na moje rodiče a naši rodinu............ Mám ještě dvě setry Ludmilu a Růženku. Ta větší dívenka vlevo na pravé fotografii je moje sestra Ludmila, se kterou jsme dvojčata.

Narodil jsem se v Hranicích na Moravě v roce 1956. Zde jsem chodil do školy a učiliště. Na učilišti jsme byly vychovávání jako "universální vojáci" a museli jsme zvládnout několik profesí najednou. Po vyučení jsem pokračoval ve studiu na SZTŠ v Bruntále, jež jsem zakončil maturitou. Po maturitě jsem šel na dva roky na vojnu do Martina. Po vojně jsem se vrátil k mé původní profesi opraváře, jako byly zemědělské stroje, auta pro osobní a nákladní dopravu a jiné…. Volný čas jsem kromě práce věnoval malířině a fotografování. Měl jsem i spoustu koníčků. Mezi jinými i takové netradiční pro chlapa jako je háčkování, ruční pletení, pletení na ručním pletacím stroji, vaření, kreslíval jsem vzory na vyšívané ubrusy a ani si už na všechno nevzpomenu. V té době jsme měli doma černobílou televizi na jeden program, kterou jsem později předělal na dva programy. V podstatě do doby než jsem se oženil, jsem pracoval jako automechanik, autoelektrikář, zámečník, soustružník, instalatér a svářeč. Vyzkoušel jsem i jiné profese jako např: zedníka, klempíře, elektrikárě, malíře pokojů, dlaždiče, obkládače. Když jsem se oženil, tak musela jít spousta aktivit stranou. Do nedávna jsem opravoval pračky, videa, televize, rádia a počítače. O duchovní stránku se zajímám teprve asi dva a půl roku. Jinak jsem senzibilní člověk a zajímám se i o psychotroniku. Od května 2010 jsem rozvedený po 23 letech manželství. Mám dva syny, Lukáše 25 let a Jeňulu 23 let. Bydlím v Břeclavi a pracuji jako chemik. Jsem nekuřák, poslouchám v podstatě jakoukoliv hudbu. Poslední dobou spíše hudbu relaxační a povznášející. Chodím rád do přírody, jezdím na kole, plavu a běhám. Čtu pro mne zajímavé a odborné knihy. Dříve jsem hrával aktivně fotbal a volejbal, občas i hokej. Ostatní fotografie jsou uloženy v Galerii pod názvem "Moje rodina".

O naději

6. dubna 2011 v 19:24 | Jenda |  Inspirace z procházek

O naději



Sedl jsem na chvíli ke svému stolu,
hlava a ruce mi padají dolů,
přišla sem únava z nějaké dáli,
za chvíli možná i sny by se zdály.

Sedím a přemýšlím o jedné větě,
žiju teď v naději o lepším světě,
čas na nic nečeká, čas stále letí,
žiju teď v naději pro naše děti.

Jaká pak budoucnost je asi čeká,
nebo jim naději odplaví řeka?.
Naděje je tady a vždy s námi byla,
nikdy ji nezničí žádná temná síla.

Naděje je naším Bohem i přáním,
před lidmi s nadějí se pokorně skláním,
každý má naději ve vlastní péči,
naděje občas i rány nám léčí.

Naděje je totiž veliká dáma,
nikdy však nebývá úplně sama,
kolik je potřebných, tolik je nadějí,
některé zarmoutí, jiné zas uspějí.

S Láskou a s nadějí se hned lépe žije,
můžeme prožívat i překrásné chvíle,
někdy též dramata a různá trápení,
projít tím bez újmy je také umění.

Kdo ztratí naději, nežije v Lásce,
kolikrát bývá i náš život v sázce,
přestože padá všem lidem do klína,
teprve zrozením naděje začíná.

Lásky a naděje držme se každý den,
jenom tak v tom našem životě přežijem.





6.4.2011 19:03