Únor 2011

Probouzení jara

28. února 2011 v 22:48 | Jenda |  Inspirace z procházek

Probouzení jara


Probuď se lásko nejmilejší,
probuď se prosím, už je čas,
všichni čekají na tvůj úsměv,
všichni se těší na tvůj hlas.

Otevři oči a protáhni se,
sundej si závoj zimní zas,
vánek a déšť pak očistí tě,
paprsky slunce, osuší tě.

Vem závoj jara a nadechni se
s výdechem probuď jaro v nás,
dej slunci povel a novou sílu,
aby nám hřálo více zas.

Příroda je již připravená,
nyní přichází její čas,
i dítka nově narozená,
potřebují vidět spousty krás.

Ptáčci se koupou v ranní rose
všechno již pučí, pryč je mráz,
otevří prosím ty květy jara,
ať přijde radost mezi nás.

Všechno se těší na tvůj úsměv,
všechno co je tu kolem nás,
my vítáme tě Lásko jara,
přijď prosím brzy mezi nás.

S jarem přichází vždy něco nové,
vše staré je již dávno pryč,
ať Láska a krása jen rozkvétají,
příroda a lidé se rádi mají.



28.2.2011 22:47


Když mrznou i vlny na moři

24. února 2011 v 14:09 | Stream.cz |  Ostatní
Podívejte na tohle video:


O věčné Lásce

21. února 2011 v 1:03 | Jenda |  Inspirace z procházek

O Věčné Lásce


Nakreslím Lásku barevnou tužkou,
potom ji ovinu nádhernou stužkou,
vezmu ji za ruku a řeknu, Lásko.., jen,
mé srdce je stále s tebou, den co den.

Podívej na stromy, na housata v trávě,
jak je to nádherné být tady právě,
jenom se podívej na modré nebe,
víš jaké by bylo Lásko, bez Tebe?

Kam se jen podíváš ve všem je Láska,
ať je to růže, les, či sedmikráska,
vše bylo stvořeno jen z pravé Lásky,
také i ty moje malinké vrásky.

Vždy když se usměje tahle ta kráska,
srdce mi zahřeje ta její Láska,
je pestře zbarevná, má spousta přání,
vše co je dobré, svou Láskou chrání.

Když se však podívá do těch mých očí,
hlava se mi z toho na chvíli zatočí,
je to tak nádherné žít pouze v Lásce,
za vše teď děkuji téhle té krásce.

Je mnohem krásnější než se mi zdálo,
vše co zde tvoříme je pořád málo,
musíme tvořit jen stále víc z Lásky,
aby nám v životě nepřibývaly vrásky.

Když vyjde měsíc a je tmavé nebe,
přesto já myslím Lásko na Tebe,
ale když ráno pak slunce vychází,
má Láska a srdce mé se rázem rozzáří.

Byli jsme stvořeni největší Láskou,
všichni teď bádají nad touhle otázkou,
co je to pravda, co je to Láska,
je v našich srdcích... tahle ta kráska.




21.2.2011 01:00


Rozloučení

16. února 2011 v 15:29 | Jenda |  Ostatní

Rozloučení



Tohle rozloučení jsem napsal pro případ, kdyby se se mnou něco stalo a už jsem se nemohl rozloučit.

Prosím, nelitujte mně…
byl jsem tu s vámi a byl jsem tu rád,
je konec času, je konec přání,
začal pro mne nový začátek.

Odešel jsem tam, kde jsou již mnozí,
Ti , kteří milovali Boha (Otce) a Ježíše Krista,
Ti, kteří odevzdali svůj život do jeho rukou,
Ti , kteří mu pevně věřili.

Nemohl jsem projevit svou skutečnou Lásku,
nikdy mi to nebylo dovoleno,
nestále jsem překonával překážky ve svém životě,
žil jsem tak, jak jsem nejlépe uměl.

Odpusťte mi prosím….
všichni, kterým jsem nějak ublížil,
i já Vám všem odpouštím….
děkuji za Život, který jsem s Vámi mohl prožít.

Loučím se s Vámi velice nerad,
protože Vás všechny miluji,
tak, jako nás miluje náš Nebeský Otec,
tak, jako nás miluje Ježíš Kristus.

Chci poděkovat své rodině a mým dětem,
kteří měli se mnou tu trpělivost…
sdíleli se mnou každý den mého života…
a děkuji také všem přátelům a známým,
kteří mně v tomto Životě hodně pomohli.

Loučím se také s matičkou Zemí,
děkují ji za to, že jsem zde mohl pobývat,
mohl jsem vnímat tu krásu kolem sebe,
a také to nádherné modré nebe.

Možná….
že Vás tohle mé rozloučení překvapilo,
mě to překvapilo také, nebylo to úmyslně,
přišlo to jako blesk z čistého nebe,
proto se na mě nezlobte,
nechtěl jsem Vás zarmoutit.


S láskou ke všemu stvořenému….
Jenda * Světlo v nás *




Dne 16.2.2011 15:26



Srdce na dlani

13. února 2011 v 16:39 | Jenda |  Inspirace z procházek


dlan


Srdce mé na dlani vám podávám,
všem, kteří hledají skutečnou Lásku,
těm potřebným pak pomáhám,
najít sebe a odpověď na otázku.

Co je to Láska Kristova….
Co je to Láska Stvoření….
Co je to Láska Srdce….
Co je to Pravá Láska….

Srdce mé, je tady pro všechny,
co chtějí žít v té Jediné Lásce,
Kristovu Lásku já ve svém srdci mám,
všem lidem svou dlaní tu Lásku podávám.

Vložme svá srdce do našich dlaní,
spojme ty dlaně společně,
čas nás už pomalu dohání,
ať Láska začne žít konečně.

Kam se jen podíváš, ať kvete Láska,
všude se rozzáří, jak na slunci sedmikráska,
ať každý z nás má své srdce na dlani,
nikdo a nic nám v tom přece nebrání.

Chceme žít v Lásce, která je věčná,
je stále svobodná a nekonečná,
nikoho nesoudí, sama je pokorná,
sama je Stvořením a Stvoření je láskou.

Lásku vždy jeden ve druhém hledejme,
hezky se na sebe každý den usmějme,
Láska, ať radost všem lidem přináší,
temnotu a zlobu tak na věky rozpráší.

Jedině srdce na dlani,
je pro nás naší záchranou,
ti co to ale nepochopí,
na věky mrtví zůstanou.




13.2.2011        16:38

Věneček lásky

9. února 2011 v 11:04 | Jenda |  Inspirace z procházek


věneček

Věneček lásky


Věneček lásky posílám,
všem lidem této Země,
věneček lásky tomu dám,
kdo přijde jen tak ke mně.

Věneček jež vám posílám,
je spletený z pravé lásky,
která je láskou Stvoření,
to říkám bez nadsázky.

Kdo pravou lásku nepoznal,
ten toho hodně ztratil,
i když je v srdci hluboko,
prosím, aby se k ní vrátil.

Právě teď je ten pravý čas,
probudit lásku srdce,
nestačí jenom milovat,
chce probudit se prudce.

Ať zamyslí se každý sám,
nad činy svého bytí,
zdali nám všem byl prospěšný,
a za srdce se chytí.

Dnes nestačí žít, jenom tak,
Země po lásce volá,
tenhle náš pobyt na zemi,
je naše druhá škola.

Věneček Lásky posílám,
Zemi, Bohu i vesmíru,
aby zde brzy zavládla,
radost, Láska a harmonie míru.




Dne 9.2.2011             03:50

Okouzlení lesem

1. února 2011 v 19:22 | Jenda |  Inspirace z procházek


borovice

Okouzlení lesem


Když se doma chvíli zasním,
vidím místo kam jít mám,
vypravím se a už spěchám,
že se tam hned podívám.

Stojím tady jen tak v lese,
kolem sebe sníh jen mám,
ať se kam chci podívám,
vidím samé borovice.

Nic zvláštního tady není,
je tu jenom pustej les,
sem tam občas z povzdáli,
zaštěká nějakej pes.

Slunce od rána nesvítí,
mrazík ještě zesiluje,
za kabát mě těžko chytí,
kdoví kde zas poletuje.

V tenhle čas a býti v lese,
kde se všechno zimou třese,
něco mě však táhlo sem,
abych pak byl okouzlen.

Nejprve mi bylo divné,
co bych tady dělat měl,
ale když jsem se rozhlédl,
na všechno jsem zapomněl.

Všude kolem je tu ticho,
bezvětří i ptačí zpěv,
sem tam datel zaťuká si,
že by také něco dal si.

Borovice sledují mne,
jak si  lesa užívám,
já jsem ale v lese tiše,
ani si tu nezpívám.

Dívám se teď na tu krásu,
jsem i trochu překvapen,
přesto, že to nevypadá,
jsem jí zcela okouzlen.

Matka Země zahřívá mě,
cítím její náklonnost,
říká ať se nestrachuji,
že jsem přece její host.

Poděkuji tomu lesu,
za to co mi dneska dal,
s radostí teď ve svém srdci,
domů jsem se odebral.



1.2.2011       02:17