Prosinec 2010

Přání k novému roku 2011

30. prosince 2010 v 19:43 | Jenda |  Ostatní
Bezpodmínečná Všeobjímající Láska, Pokora a Úcta ke všemu Stvořenému, vnitřní očista, duchovní růst a pomoc blížnímu, by měl být jeden z hlavních úkolů každého člověka v roce 2011.

                                                                              ******************
pf2011

Co je to za svět?

27. prosince 2010 v 7:19 | Jenda |  Inspirace z procházek

Co je to za svět?



Podívej na to, co se tu děje,
jeden se škeří, druhý se směje,
někdo se mračí, jiný zas pláče,
třeba že připálil v troubě koláče.

Já se už nesměji a ani nepláču,
jenom tak tancuji, hraju si na baču,
jenom tak tancuji, hraju si s láskou,
sám sebe miluji i se svou maskou.

Miluji sebe i ostatní lidi,
tenhle tam podvádí, jiný zas šidí,
nejsou v tom všichni, je jich v tom mnoho,
každý zde zápasí, vyhraj kdo z koho.

Podívej na to, kam ten svět spěje,
vše je jim jedno, každý tu kleje,
v Boha už nevěří, jen se mu smějí,
berou ty drogy, stávají se zvěří.

Přichází deprese, přichází záchvaty,
kdo tohle unese, nepřijde o paty,
ten kdo však podlehne, stane se popelem,
který pak přikryje, matička naše Zem.

Abych to překonal, tak žiji v Lásce,
jsem proto šťasten i ve své masce,
přesto, že žiji v tomhle tom světě,
miluji lidi na modré planetě.




27.12.2010    01:15

Otcova náruč

25. prosince 2010 v 21:24 | Jenda |  Inspirace z procházek


Otcova náruč


Probuď se, vstávej,
slyším hlas v hlavě,
otevřu oči, kolik pak je?
To už je ráno? Už musím vstávat?

Chtěl jsi včas vzbudit, tak neváhej !

Potichu vstanu, jdu tedy k oknu,
slyším hlas ptáků za oknem znít,
dívám se z okna, vidím jak mlha,
přikrývá rostlinky a dává jim pít.

S radostí v srdci vždy šťasten vstanu,
abych si užil života kus,
tak hurá do toho, ať je půl hotovo,
čeká mě život, chci naplno žít.

Nejseš to jenom Ty, jsem to Já v Tobě,
vedu tě k Sobě, do náruče Mé,
jseš Moje dítě a je jen na Tobě,
zdali se vrátíš, zpátky ke Mně.

Jsem to Já_Světlo, jsem to Já_Láska,
která je se v tobě ukrývá,
jsem všeobjímající, bezmezná,
vším prostupující, uzdravující,
jsem všemocná, tvořící a věčná.

Jsi svobodná duše, máš svobodnou vůli,
vyber si cestu, kterou chceš jít,
zda půjdeš ke mně a nebo jínam,
to rozhodnutí musíš ty učinit.

Jsem si Tě vědom, chci zpátky k Tobě,
ke svému Otci, do náruče Tvé.

Činím teď pokání a vyznávám své hříchy,
abych pak mohl jen s Tebou být,
prosím tě Otče, odpusť mi prosím,
abych zas mohl za Tebou jít.

Srdce své čisté a prázdné Ti dávám,
prosvětli je prosím, naplň svou Láskou,
dej se mi poznat a ukaž mi cestu,
vedoucí k Tobě do náruče Tvé.


Veď mě tou cestou, do království tvého,
kde je vše čisté, kde vládne Láska,
pohlédni vždycky do srdce mého,
abych se neztratil na cestě své.





25.12.2010       16:15


Naše čistota záleží na každém znás

24. prosince 2010 v 21:59 | Jenda |  Ostatní


Ten kdo má čisté srdce, udržuje i čisté prostředí ve svém okolí


čistota kapek




23.12.2010   10:24

Zima

11. prosince 2010 v 18:33 | Jenda |  Inspirace z procházek

zima

Zima


Po roce k nám přišla zima,
napadl i první sníh,
ani jsme se nenadáli,
a děti jezdí na saních.

Vše je bílé, čisté, milé,
pole, louky, stráně, stromy,
bílou čepici mají i domy,
zahrádky a vinice.

Snížek padá jemně, tiše,
pomalinku usedá si,
všechno halí do své krásy,
zalétl i na tvé řasy.

Podívej, na tuhle vločku,
kterou ve své dlani máš,
za chvilinku ohřeje se,
pomalinku rozplyne se.

Ptáčci sem tam poletují,
potůček již zamrzá,
děti radují se tomu,
zima je tu paní domu.

Vítr nafukuje skráně,
mrazík lehce přituhuje,
vzduch je ostrý, mrazivý,
jdu do lesa pro dříví.

Zatopíme doma v kamnech,
ať nemáme zimu na zdech,
opět zase po roce,
máme tady vánoce.

Sněhu napadlo tak mnoho,
padal skoro celou noc,
chodníky jsou zasněžené,
pojďme lidem na pomoc.

Je tak zvláštní tenhle pocit,
který v tuto dobu mám,
vždycky se mi připomene,
když se z okna podívám.




10.12.2010    22:18

Příhoda 3.6.2010

10. prosince 2010 v 0:48 | Jenda |  Duchovno

Příhoda 3.6.2010

s neznámými útvary

utvary






                                                                           

Dne 3.6.2010 v 0.15 hod. jsem si před spaním všiml za oknem nějakého zvláštního světlemodrozeleného světla nad oknem mého pokoje. (Nyní bydlím v podkroví a mám střešní okno). Po otevření okna jsem uviděl nad střechou domu, ve kterém teď bydlím, podobný rotující útvar s mnoha světelnýni úvary ve tvaru kruhu, které se stále otáčely, měnily pozice v kruhu a přemisťovaly se z leva do prava a zpět ve tvaru podkovy, jak je vidět na obrázku. Bylo to ve výšce asi 40 - 50 m. Vzal jsem silnou akumulátorovou baterku a posvítil jsem na tyto neznámé útvary. Podařilo se mi je trochu osvítit, ale nijak na světlo nereagovaly. Vyšel jsem tedy ven z domu abych zjistil, co to je. Prvně jsem si myslel, že je to nějaký odraz světla. Když jsem vyšel  ven z domu a uviděl jsem tento úkaz, přešel jsem silnici a šel jsem směrem do pole. Tyto útvary mne následovaly a byly stále nademnou, neustále se otáčely a vracely se tam a zpět. Šel jsem tedy za svými syny jestli to také uvidí. Po zazvonění vyšla bývalá manželka a když jsem se ji optal jestli vidí také to co já, tak po zorientování se, to viděla také. Jedenkrát asi v polovině cesty k ním jsem dostal velmi silnou vibraci od levého ramene přes srdce do leve nohy až to silně zabrnělo (bylo to něco jako když dostanete 220V v mokrém prostředí) a podruhé jsem dostal tuto vibraci do pravé strany hlavy a pravého ramene. Potom jsem odešel domů a tyto úvary mne neustále provázely. Spát jsem šel po druhé hodině ráno a tyto útvary se neustále otáčely a přemisťovaly nad střechou domu, ve kterém bydlím. Později jsem zjistil, že když svítí hvězdy, tak to není skoro vidět, ale když je v noci mírně zatažená obloha, tak to vidět je. Někdy se misto těchto útvarům zase objevoval jako by světležlutý veliký mrak, který mne občas doprovázel. Když jsem šel proti tomuto mraku tak ustupoval, až se úplně ztratil.



Email od jedné známé ze stejné ulice:

Dobry večer Jendo. Bůh je dobrý. Vděčím mu za pokoj a ochranu. Včera večer na procházce jsem viděla světla na nebi. Svou velikosti se podobaly světlům na fosfáckém komíně. Když jsem se vracela, viděla jsem je blízko vašeho baráku. Možna to byla letadla, která letěla nizko. Bůh ví co to bylo.  Přeju dobrou noc.
                                                                                                                                  Jarmila









                                                                                           

Příhoda 27.2.2009

8. prosince 2010 v 22:18 | Jenda |  Duchovno

Jedna příhoda z mnoha


Dne 27.2.2009 asi o půl sedmé večer když jsem šel s nákupem z Lidlu, potkal jsem za mostem před náměstím mladý pár. Když kolem mě prošli jako by těsně před tím něco plesklo slabě na zem.
Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože jsem držel igelitku s nákupem pevně v ruce. Kromě džusu a jiných drobností jsem si koupil i čtyři čokoládové velikonoční zajíčky. Poté mě doběhl tento mladý muž a říká, pane, tady vám něco vypadlo. Vlastně ani nevím co mi to podával do ruky. Když jsem natáhl k němu ruku a poděkoval jsem mu, tak se mi skoro celý obsah igelitky vysypal na zem. Přičapli jsme oba k zemi. On mi věci podával ze země a já je ukládal zpět do igelitové tašky. Když jsem se chtěl narovnat, opět se mi vysypaly věci z igelitky na zem, ještě daleko více   než před tím. Po uložení věcí do igelitky se mladý muž se mnou rozloučil, já jsem mu poděkoval ještě jednou za pomoc. Mladý pár potom odešel. Věci z igelitové tašky se mi vysypaly ještě jednou na zem a já jsem si připadal jako dement. Říkal jsem si "to snad není pravda" a opět jsem uložil věci zpět do igelitky a odešel jsem směrem k domovu. Vypadalo to jako by ty věci začaly samy vyskakovat z tašky na zem. Zastavil jsem se, vytáhl z tašky 2 litrový krabicový džus, věci v igelitce jsem ještě jednou přerovnal, džus jsem vzal do ruky a tak jsem s obavami odešel domů. Doma jsem zjistil, že mám tři velikonočním zajíčky úplně zničené. Pak už se nic zvláštního nedělo. Po půlnoci jsem šel spát.  (Domů = Slovácká22)

Probudil jsem se po třetí hodině ráno, a chtěl jsem si pootevřít okno. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem asi půl metru nad svou postelí viset ve vzduchu nějaký poloprůhledný předmět ve tvaru pravítka asi 120 cm dlouhého, asi 40cm vysokého a na konci na obou stranách zakončený jako malýma fajkama na obě strany. V tomto předmětu bylo něco vyrytého, vypadalo to jako nějaký vzor nebo písmena. Sáhl jsem po budíku, že se podívám kolik je hodin, ale budík se nerozsvítil, protože asi právě probíhala synchronizace času. Ta probíhá po třetí hodině ráno. Protože v místnosti bylo trochu vidět, tak jsem ten poloprůhledný předmět chtěl chytit do ruky. Viděl jsem jak mi na televizi a přehrávači svítí červené led diody. Natáhl jsem opatrně pravou ruku a udělal jsem rukou pohyb shora dolů přes tento neznámý poloprůhledný světle žlutozelený předmět, ale ruka mi jím prošla bez problémů. Podotýkám, že jsem v tu dobu už nespal. Barvu jsem snadno rozpoznal, protože mi do okna svítí pouliční osvětlení. Tento pokus jsem opakoval jak shora dolů tak zespoda nahoru. Ani se to nepohnulo. Jasně jsem viděl, jak mi tím ruka prochází, protože jsem dělal velmi pomalé pohyby. Něco mi říkalo, abych se nesoustřeďoval pouze na tento předmět, ale abych se podíval jakoby za něj. Najednou, když jsem se pořádně podíval, viděl jsem těch předmětů neurčitého tvaru plnou místnost. Byly jich snad statisíce, od několika milimetrů až po ty největší. Bylo to od stropu až skoro po peřinu. Byla toho vlastně plná místnost. Byly tam i jiné věci. Myslel jsem, že nebudu moci dýchat, protože jsem si říkal, že ty předměty do sebe nadechnu. Připadalo mi to, že to je součástí vzduchu. Bylo to něco zvláštního. Potom jsem opět sáhl na budík a viděl jsem, že je už půl čtvrté ráno, Dokonce jsem si rozsvítil lampičku u postele. Lampičku jsem zhasnul, ale ty předměty tam byly stále. Tyto předměty se nehýbaly. Jenom visely ve vzduchu. Bylo jich spousta různých velikostí. Vypadalo to jako by mě to sledovalo. Tak jsem je chvíli pozoroval. Občas se mezi nimi objevila malinká mlhovina. Když jsem se očima podíval ke stropu, (pořád jsem ležel v posteli) viděl jsem asi dvě třetiny stropu pokrytou černou tmou, ta tma se prohlubovala a já jsem v té tmě uviděl nekonečné nebe plné energie. Milióny bodů které měnily svou velikost a barvu. Celá ta noční obloha se ke mě přibližovala, přiblížila se asi na půl metru nad moji peřinu. Tak jsem natáhl ruce nahoru, jako bych si chtěl na to sáhnout. Bylo to něco zvláštního. Neustále mně něco pozorovalo. Potom jsem najednou cítil, že ty moje ruce vlastně ani moje ruce nejsou, i když jsem hýbal prsty, na které jsem viděl. Bylo to jako, že ruce ani nemám a ani mi nechybí. Jako že moje vlastní ruce jen tak leží vedle mne. Když jsem zavřel oči a pak je znovu otevřel, vždy jsem uviděl jakoby nějakou ornamentální mřížku, která mě od toho odděluje. Vždy po chvíli se tato mřížka otevřela jako nějaká posouvací brána a obloha plná hvězd se začala ke mně přibližovat. A tak jsem si s tím něčím neznámým hrál až do čtvrt na pět ráno. Dokonce  jednu chvíli jsem se viděl jako by své druhé Já v kuchyni, jak v kuchyni otevírá horní dvířka od linky a bere z ní nějaké věci, mluvím s tím druhým Já a přitom jsem stále ležel v posteli.Neustále přede mnou kroužily ty barevné světýlka, já jsem byl v tom prostoru mezi nimi. Všechno se odehrávalo před mýma otevřenýma očima, protože jsem jasně viděl televizi, okno a ty led diody jak svítí. Bylo to úžasné. Tolik energie pohromadě a přitom si žádná nepřekážela. Dokonce jsem vzal foťák a snažil jsem se to bez blesku vyfotit. Po vyfocení tmy jsem si opět lehl a dále jsem sledoval ty milióny barevných světýlek jak se velice jemně pohybují, neustále mění svůj tvar dokud jsem neusnul. Když jsem se ráno probudil, tak pořád jsem cítil tu přítomnost toho neznáma v mém pokoji. My ani nevíme co všechno ve vesmíru existuje. Už jsem něco podobného zažil s tím nebem, ale nic jsem neměl nad postelí tak těsně nad sebou.


                                                                                                                                   Jenda