Listopad 2010

Hádanka

30. listopadu 2010 v 2:47 | Jenda |  Ostatní
Hádanka


Co je to za obrázek ?

hadanka




Jsou tyto možnosti:   1. slunce
                                  2. vejce
                                  3. měsíc
                                  4. pomeranč


Vyjádřete se prosím v komentáři.  Správná odpověď bude odeslaná na  email.



S láskou a úctou ke všemu stvořenému...  Jenda























Vločka

29. listopadu 2010 v 14:26 | Jenda |  Inspirace z procházek


Vločka


Já jsem malá vločka,
koulím svoje očka,
jsem velmi lehounká,
krásná a čisťounká.

Jsem lehká jako pírko,
můj dotek je velmi něžný,
létám si, zpívám si,
jsem dobrá kamarádka.

Vždy si ráda hraji,
se zvířátky i s dětmi,
závodím si s větrem,
ráda bloudím metrem.

Když se lehce zahřeji,
velmi rychle roztaji,
a jako slza v oku,
stékám po tvém boku .

Jednou vletím na čepici,
podruhé zas do oka,
občas se mi také stane,
že spadnu do potoka.

Já však nikdy nejsem sama,
jsou nás vloček milióny,
a na celou krajinu,
dáme bílou peřinu.




29.11.2010       02:45

První sníh

29. listopadu 2010 v 14:20 | Jenda |  Inspirace z procházek


První sníh


Když se ráno probudilo,
objevil se první sníh,
napadlo ho jenom trochu,
nikdo nejel na saních.

Všechno zdálo se být bílé,
stromy, louky, pole, háj,
byla to jen krátká chvíle,
tak vypadal tenhle kraj.

Všechno bylo jako zmrzlé,
kapky vody, listy, trávy,
místy sněhu bylo mnoho,
byly o tom celé zprávy.

Na poledne vyšlo slunce,
sníh se tiše rozplakal,
odešel na chvíli jinam,
už si tolik neskákal.

Ve stínu se držel skvěle,
schovával se za stromy,
nebo také pod keříčkem,
za kopcem i za domy.

Také mrazík polevuje,
sníh si tolik nevýská,
jenom sem tam poletuje,
ani si moc nepíská.

Jakmile však slunce zajde,
silný vítr zafouká,
mrazík je tu opět králem,
sníh padá nan tímto krajem.



29.11.2010      03:10

Probuzení

22. listopadu 2010 v 0:15 | Jenda |  Inspirace z procházek


PROBUZENÍ



Jako dnes a denně,
stejně jako jindy,
táhají nás zase jiní,
z naší věčné bryndy.

Nejsme v tom však sami,
jsme v tom stejně všichni,
tak pořádně kýchněme,
ať řádně procitneme.

Vymeťme tu starou špínu,
která v Srdci ulpívá,
nepomůže nám jen sedět,
a mluvit o tom u piva.

Je čas vyčistit svá Srdce,
je čas najít správný směr,
jinak bude to jen horší,
nebude to nikdy fér.

Všichni už to potřebují,
a Planeta zrovna tak,
udělejme to nejlepší,
já to dělám zrovna tak.

Zbavme se těch starých vzorců,
změňme svoje chování,
ovládněme svoji Mysl,
ať nás už neprohání.

Chceme přece žíti v Lásce,
užívat si radosti,
bez toho to Život není,
je to jen strach z bolesti.

Proto jsme se narodili...,
a našli Lásku uvnitř nás,
ráj si zde pak vytvořili,
Šťastně žili Život náš.




21.11. 2010       22:37

Podzim

22. listopadu 2010 v 0:08 | Jenda |  Inspirace z procházek


Podzim   



Listy stromy opouštějí,
s ranní mlhou přišel mráz,
všichni se teď zimou chvějí,
nastal nám podzimní čas.

Zima už si zuby brousí,
mraky bloudí po kraji,
déšť, své kapky opět trousí,
vítr fouká do stájí.

Přijde vichr, burácení,
blesky ukážou svou tvář,
nikoho však neuchrání,
pole, louky, les i nás.

Slunce, jen tak vykukuje,
za mraky se chovává,
vítr běsní, vyfukuje,
to zas bude nálada.

Počasí je proměnlivé,
sychravé a jiné zas,
aby radost neupadla,
vysvitne slunce občas.

Příroda vše krásně zbarví
odpočinku nastal čas,
všechno rázem promění se,
v listopadový to čas.

Tolik barev, tolik krásy,
jakou jenom podzim má,
můžeme zažít jen pouze,
a to jednou do roka.




20.11.2010      21:45


Já jsem

17. listopadu 2010 v 20:46 | Jenda |  Inspirace z procházek

Já jsem


Jsem svítícím kamenem,
jsem hořícím plamenem,
jsem plodícím stromem,
jsem všeobjímající láskou.

Jsem radost, která zpívá,
jsem bolest, co se skrývá,
jsem sluncem ve tvé dlani,
jsem džinem tvého přání.

Jsem něžnou božskou bytostí,
jsem vždy naplněn radostí,
jsem krása kolem tebe,
jsem sníh, co v zimě zebe.

Jsem anděl, co tě chrání,
Jsem pošťák tvého psaní,
jsem vesmír ve tvé duši,
jsem účes, co ti sluší.

Jsem ráno, co tě probouzí,
jsem dnem, který tě vítá,
jsem myšlenkou, jež přichází,
jsem panenkou, co spí tam.

Jsem nocí, co tě skrývá,
jsem snem, co se ti snívá,
jsem přikrývkou, co hřeje,
jsem věčná láska a naděje.

Jsem tvým věčným světlem,
jsem slovem, které chválí,
jsem květinou, co voní,
jsem plamen, co tě pálí.

Jsem vděčným dítětem,
s úsměvem ve tváři,
celým svým životem,
od narození až do stáří.

Jsem vždy tím,
čím zrovna chci být.




16.11.2010      20:45

Spadané listí

13. listopadu 2010 v 11:18 | Jenda |  Inspirace z procházek
list







Spadané listí


Když padá listí ze stromů
mám vždycky zvláštní pocit,
a s každým stromem soucit,
když odchází na zimu spát.

Je mi tak trochu smutno,
že je to tu tak prázdné,
zdá se že všechno vázne,
i tenhle poslední lístek, už spad.

Nastal již konec cyklu,
jednoho života stromu,
který odevzdal vše co mohl,
aby naplnil své poslání.

Nemusíme být však smutní,
na jaře listy vyraší znovu,
nastane tak další a nové
období života stromů.

S tímto spadaným listím,
odešlo i našeho života kus,
odlétla také hejna hus,
a zbyla nám jen vzpomínka.

Vzpomínka na vzácný život,
který jsme se stromy prožili,
jak jsme si navzájem sloužili
vždyť i strom je živá bytost.

Podívejte se na tyhle stromy,
jak jsou vždy v tichém klidu,
jak jsou tím, čím skutečně jsou,
navzdory dešti, slunci a větru.

Buďme i my jako ty stromy,
buďme tím, kým skutečně jsme,
a zachovávejme vždy takový klid,
stejně jako ty stromy, navzdory všemu.



12.11.2010        20:40

Psaní jen tak

9. listopadu 2010 v 13:24 | Jenda |  Inspirace z procházek

Psaní jen tak


Je jedna hodina ráno,
mám před sebou klávesnici,
a rád bych napsal několik řádků.

Mám však hlavu prázdnou,
a zrovna nic mě nenapadá.

Tak píši jen tento text,
text, který jsou jen myšlenky,
myšlenky, poletující sem a tam,
ale nic konkrétního,
je to jen takové cvičení,
psaní na klávesnici.

To je ten přítomný okamžik,
který se právě teď odehrává,
nic jiného v této chvíli neexistuje,
jsem to jenom já a klávesnice.

A tak i nadále pokračuji v psaní,
přestože mám několik dalších možností.

Na nic jiného se neupínám,
protože, to co zrovna probíhá,
je určitý typ odreagování a relaxace.

I když to nemá žádný konkrétní záměr,
přece jen jde o koordinaci všech smyslů,
které k tomuto psaní jsou zapotřebí.

Vypadá to jako mrhání časem,
ale každá taková to činnost v určitém okamžiku
má přece svůj význam.

Proč bych to jinak dělal.

Nikdo mě k tomu nenutí,
je to jen má svobodná vůle
jak tento čas využít,
jak se malinko odreagovat,
a aspoň se na chvíli myšlenkově uvolnit.

Mohl bych si pustit nějakou hudbu,
nebo zapálit svíčku,
přečíst si třeba zajímavou knihu,
ale nejde to, protože jsem v práci,
všude dokola je slyšet čerpadla a cvakání vibrátorů.

Tak aspoň na malou chvilinku mohu vypnout,
odreagovat se, než půjdu na další obchůzku.

Už uběhl potřebný čas, musím jít na obchůzku
Odkládám klávesnici a odcházím.




9.11.10       01:25

Čistota srdce

9. listopadu 2010 v 7:12 | Jenda |  Duchovno

Čistota srdce


Chceš-li poznat sám sebe, svou božskou podstatu, musíš se zbavit všech závislostí tohoto světa a stát se vnitřně čistou bytostí, která nebude na ničem závislá a nebude také nijak omezená. Nalézt tu jedinou a pravou pravdu mezi tolika pravdami není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.
Jedině čisté srdce, /potlačení Ega, zbavení se všech předsudků, emocí a závislostí…/, naplněné bezmeznou, všeobjímající láskou Boha, nás může dovést ke skutečné pravdě, naší podstatě, kterou najdeme jedině sami v sobě. Mimo nás, naši vlastní bytost, Boha nikdy nenajdeme, najdeme Ho jedině každý sám v Sobě, ve svém Nitru, pokud se mu plně odevzdáme a ztotožníme se s ním.
Protože, my jsme jeho součástí a On je zase námi. Jsme jedinečné bytosti, každý jsme orginální a nenahraditelný ve své podstatě. Vše kolem nás a okolo nás je Boží dílo, které dostává neustále novou podobu. Když je člověk například v lese nikým nerušen, otevře se vnitřně a odevzdá se, splyne jako by se vším, tak se mu zvýší tep jeho srdce, a najednou vidí, jak se ty stromy v lese mírně roztáhnou, přiblíží se, a všechno začne pulzovat podle tepu jeho srdce a dýchání. Potom je vidět že všechno pulzuje a dýchá společně sním. Je to velice zvláštní pocit, který do jisté míry omezuje náš strach z něčeho neznámého. Jednou se mi stalo, že dokonce stromy začaly mizet a já jsem se ocitl jako by v mlze, bylo to jednou v létě dopoledne a právě strach z toho neznámého mi nedovolil setrvat ve splynutí s přírodou déle. Vše trvá jen tak dlouho, jak my sami to dovolíme. Nikdo a nic nás v tom neomezuje. Kdo nebo co nás omezuje, jsme jen my sami a náš strach v nás. Jedině čistota srdce a bezmezné odevzdání se Bohu a splynutí sním ve všeobjímající lásce, nám může otevřít tyto dveře v poznání sebe sama. Čím vyšší čistota srdce, tím vyšší stav poznání.   
                         
Přeji všem lidem na této planetě, aby ve svém vývoji dosáhli co nejvyšší čistoty svého srdce a poznání sebe sama a napomohli tak rozšířit tuto jedinou a pravou Lásku do každého kouta naší planety.


                                                                                                                                     Jenda




8.11.2010    22:20

Úsměv slunce

7. listopadu 2010 v 11:39 | Jenda |  Inspirace z procházek

usměv slunce

Úsměv slunce


Viděli jste už někdy
slunce se smát?
stačí se podívat,
není se čeho bát.

Když slunce vychází,
hezky se rozhlíží,
na ten náš divný svět
s úsměvem pohlíží.

Přes den se slunce
nádherně směje,
radost, lásku a štěstí,
každému přeje.

Směje se tiše,
nikoho neruší,
přichází denně,
s přátelstvím v náručí.

Někoho opálí,
jiného zahřeje,
dalšího vyléčí,
vždycky se usměje.

I když je za mraky,
stále se usmívá,
u nás to naopak,
tak často nebývá.

Nikomu nestraní,
směje se na všechny,
na lidi, na ptáky,
na stromy, na mraky.

Je-li však potřeba,
je uvnitř nás taky,
po duši pohladí,
vykoná zázraky.

Slunce se usmívá
na celý tento svět,
dělá to zadarmo,
už milióny let.

I když pak zapadá,
a potichu odchází,
stále se usmívá,
je dobrá nálada.

Viděl jsem za život,
poprvé slunce se smát,
zprvu jsem nevěřil,
že se může stát.

Nikdy se nemračí,
kdo by ho nechtěl znát,
bez slunce by zůstal,
Ne-život, jen chlad.




4.11.2010     22:45

Pochmurná nálada

1. listopadu 2010 v 23:24 | Jenda |  Inspirace z procházek
Myslím, že tato báseň (píseň) se k 1. listopdu hodí. Co vy na to?

Pochmurná nálada


Jsem sám, se svým trápením,
jsem sám, vím, že to nezměním,
jsem sám, nikdo mi nevolá,
jsem sám, tak pojďme dokola.

Jediný, komu dnes a denně zavolám,
je Bůh, kterého ve svém v srdci mám
tak vím, že vlastně nikdy nejsem sám,
že svou, rodinu vždycky stále mám.

On je tu s námi každý den,
On přináší nám radost všem,
On je, naše spása a naděje,
On, nám vždy srdce zahřeje.

Na Něj se můžeme plně spolehnout,
a ve všem Jeho vždycky poslechnout,
On jediný nás má všechny rád,
je to náš Otec a kamarád.

Když se někdy tak cítím sám,
s Bohem si vždycky povídám,
celé své srdce Jemu dám,
ON Láskou naplní je nám.

Jeho Láska mě denně provází,
a teď už mi nic neschází,
já Jeho Lásku stále v srdci mám,
a vím, že už dnes nejsem sám.

Jsem rád, že můžeme spolu být,
a navzájem se tak utěšit,
On Lásku nám všem rozdává,
nikdo si to nepřiznává.

Už nejsem sám, se svým trápením,
jsem s Bohem a to už nezměním,
s Jeho Láskou v srdci chci stále žít,
Ta mi dává radost, naději a klid.




1.11.2010     23:20

Soulad a zdraví

1. listopadu 2010 v 21:56 | Jenda |  Duchovno

SOULAD A ZDRAVÍ

Omraam Mikhael Aivanhov


Kdo ustrne jen na jídle, pití, spaní, běhání sem a tam k uspokojení svých žádostí, ten se zřekne věčnosti, plné nádhery a vznešenosti. I kdybyste přečetli celé knihovny, vystudovali několik univerzit, ukáže se vám, že jste žili jako zvířátko a tím sami omezili vývoj.

Když se vám podaří život osvítit, zduchovnit, pak vás tento život vybaví jiným zrakem, jiným sluchem: začnete vidět a slyšet na neviditelné úrovni, pochopíte jisté zákony, jisté pravdy a vztahy. I když přijde cokoliv, lidé říkají: "Takový je život". jak se může člověk změnit, když nevěří v lepší život? Dále pak většina lidí nevěří, že by se mohli změnit. A pak, pro většinu nějaká změna je příliš namáhavá, je to nad jejich síly, protože těžké je rozhodnout se.

     K proniknutí až k jádru vesmíru vám nepostačí vaše dobré vlastnosti. Je mnoho ctnostných lidí, kterým se nepodařilo dostat se až k srdci Všemocného. To se může dařit, jen když je člověk v souladu s Ním, když se s Ním souladní. Je vhodné být dobrého srdce, uvážlivý, mírné mysli, ale toto vše ještě nestačí, pokud je v nitru nesoulad.   Zabývejte se jen souladem a ten vám umožní přístup všech ostatních ctností

Když však vámi prolíná soulad, pak budete jednat s moudrostí, bystrostí, až vás to samé udiví. Pak najdete řešení a rady pro různé situace, protože soulad vás bude učit. Nedůvěřujte nesouladu, protože není horší nepřítel než on, vše zkazí a žádná ctnost vás pak nezachrání.

      Soulad je tedy syntézou všech ctností v jednom. Když se snažíte přijít do souladu, dotýkáte se srdce, jádra věci, univerzální duše, ústředního bodu, ze kterého pochází povely, proudy, síly, které vše proměňují, přetvářejí. Kdo není plně napojen na soulad, je rozčilen, podrážděn, pak - i kdyby se snažil o dosažení jedné ctnosti, je vše marné: všechno zlé, co v člověku vězí, čeká jen na svou příležitost, aby mohlo kousat, píchat, bát, rozsazovat. Člověk se může snažit jakkoliv, nepostoupí, pokud zanedbá matku všech ctností - soulad.

Soulad přivádí vše k rozkvětu: pohled a vzhled se stává krásnější, gesta vyrovnanější, slova konstruktivnější, myšlenky chytřejší.

      Jen soulad vám může přinést všechna požehnání, všechny poklady nebes. Nebesa neznají jinou řeč než soulad. Chcete-li s nebesy hovořit, něco si od nich vyprosit, třeba ochranu, je k tomu vždy nutný jazyk souladu. Jen v souladu budou vám nebesa naslouchat, dají vám odpověď, přinesou vám hojnost. Když stále neúnavně budete pracovat se souladem, pak vám jedině soulad je schopen přinést přátelství, lásku, boží přítomnost…..


Potřeba se vyjádřit

1. listopadu 2010 v 21:28 | Jenda |  Duchovno
vyjadreni



Potřeba se vyjádřit 


I v té nejtěžší chvíli a beznaději, není člověk nikdy úplně sám, jak si myslí. Sám jsem to zažil a vím o čem mluvím. Pro normálního člověka to není jednoduché pochopit, že je to opravdu tak. Když jsem byl psychicky totálně na dně, neměl jsem kde bydlet, navíc jsem zůstal úplně sám a myslel jsem, že už nemůžu dál, tak najednou se mi do mého zorného pole dostala tato slova, cituji: " člověk, který přijde o své rodiče a svou rodinu, tak má vždycky tu jedinou a pravou rodinu, která je v nebesích, která ho nikdy neopustí a je s ním neustále po celý jeho život." Jelikož jsem cítil úplnou beznaděj, nikoho nic nezajímalo, člověk se neměl komu svěřit, tak jsem otevřel své srdce a svěřil jsem se svému jedinému a pravému Otci "Bohu" protože to byla má jediná útěcha a záchrana, kterou jsem měl a mám dodneška. Nebylo to vůbec jednoduché být v takovém stavu, nedat to na sobě znát a přitom chodit denně normálně do práce a podávat maximální výkon, jak to společnost od nás žádá. Nevěděl jsem, jak to mám Bohu říct a tak jsem se mu se vším svěřil, jak jsem to v tu chvíli nejlépe uměl. Je to naše svobodná vůle, jak se rozhodneme. Během několika dní se začali věci najednou měnit. Dneska už vím, že jsem udělal dobře. Jsem mu za to nesmírně vděčný. Bůh s námi cítí, zná všechny naše problémy, ví o nás všechno, ale čeká na to, jak se rozhodneme a jak se zachováme. Proto každý člověk by měl otevřít svoje nitro, upřímně, s pokorou a odevzdaně zavolat na pomoc našeho skutečného a pravého "Boha" Otce, ( Ježíše ...), který je Otcem nám všem. Já jsem to udělal před dvěma roky a teď se cítím šťasten a musí říci, že se mi splnilo i několik mých přání, ( bydlení, práce atd..).

Díky Jemu jsem začal žít novým životem, který se vůbec nedá s tím minulým životem srovnat. Ten minulý život, to byl samý stres. Samozřejmě, že se musím vypořádat se spousty problémů, které nám náš život přináší. Dnes tyto problémy vlastně ani za problémy nepovažuji, v podstatě jsou to pro nás takové zkoušky, jak se s těmito "problémy" dokážeme vypořádat a jak jsme pevní ve své víře. Hlavně se ale změnily moje priority. Život se mi v ledasčem zjednodušil, už nemám potřebu se pořád za něčím honit. Žijeme zde na Zemi jen chvíli a měli bychom si života užívat naplno, tak jako malé děti.. Měli bychom žít v radosti a lásce. Žijeme zde také proto, abychom se s ostatními lidmi naučili žít v harmonii, navzájem si pomáhali, došli k určitému poznání. Všichni pocházíme z jednoho zdroje. Všichni jsme na stejné úrovni.

V očích Boha není nikdo výš ani níž. On všechny miluje stejnou bezpodmínečnou všeobjímající láskou. I my tuto Lásku uvnitř sebe máme, ale naše Ego nám v tom brání. Přesto, že Bůh je všemocný a může udělat cokoli co se mu zlíbí, tak jednu věc udělat nemůže. Nemůže nás přestat milovat. On miluje všechny bez rozdílů, a vůbec nezáleží na tom, jakou máme barvu pleti, nebo jaké máme postavení v životě, jestli jsme chudí nebo bohatí. Nevím proč, ale zrovna dneska mám takový vnitřní pocit, abych tohle napsal, protože si myslím, že bychom to měli mít neustále na paměti.

Já vím, ono se to dobře říká, ale už se to horší dělá. Měli bychom se radovat z každého nového dne, který můžeme prožít na této planetě, protože tato planeta není naše, jak si to někteří myslí, my ji jenom dočasně užíváme a je to pro nás od Boha velký dar , že se probudíme a můžeme si užívat další den života na této planetě. Měli bychom být Bohu za to vděčni a poděkovat mu za každý Nový den našeho života.

Díky této zvláštní náladě jsem napsal báseň (píseň) "Pochmurná nálada".  Uvádím zde na tomto blogu také malý výňatek z knihy "Soulad zdraví" od autora Omraama Mikhaela Aivanhova



1.11.2010    20:56