Zvony

14. října 2010 v 19:45 | Jenda |  Inspirace z procházek

Zvony


Slyšel jsem zvony znít,
zněly tak blízko
měl to snad konec být?
a nebo začátek.

Začátek a konec?
nebo konec a začátek.
Víš, co to mohlo být?
snad něčeho počátek.

Počátek čeho…
snad nového věku?
nikdy už nechoď
přes hlubokou řeku.

Proč se ptáš, poslouchej,
tiše svůj vnitřní hlas
naslouchej svému Já,
a dozvíš se to včas.

Nedej však na řeči
co kolem se šíří,
dej prostor lásce
ta ke hvězdám míří.

Věř pouze svému Já,
věř své intuici
věř jenom Bohu,
a zapal si svíci.

Až svíce dohoří
nastane pravý čas,
pak odeber se ven
a najdeš lásku zas.

Lásku, však jinou,
tu , která je věčná,
která je krásná,
a nekonečná.

Slyším zas zvony znít,
znějí tak silně
bohužel musím jít,
a je mi divně.

Již se už nestrachuj,
je tady láska,
přišla si pro tebe,
tajemná kráska.

Odejdem spolu,
do nádherných světů,
kde není pláč a bol,
jen radost, láska,
a zahrada překrásných květů.



14.10.2010   17:15
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka-Bonaccia Hanka-Bonaccia | 17. října 2010 v 12:03 | Reagovat

Velice krásný a důležitý verš této Tvé básně:

Věř pouze svému Já,
věř své intuici
věř jenom Bohu,
a zapal si svíci.

Ještě bych zvýraznila větu: Věř jenom BOHU.

Díky Jendo! Taktéž za přidané nádherné fotky! HBK :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama