Říjen 2010

Jeden den slunce

30. října 2010 v 19:04 | Jenda |  Inspirace z procházek

den slunce
Dne 27. října 2010 slunce od rána nádherně svítilo po celý den.
Protože bylo až neskutečně nádherně, tak jsem o tom napsal báseň.

Jeden den slunce


Brzy z rána slunce svítí
obloha je bez mráčků
jenom přímrazek je v trávě
dnes je ticho bez ptáčků.

Z  řeky stoupá bílý dým
mlha kolem rozplývá se
rosa si našla svůj stín
aby nerozpařila se.

Slunce zatím svítí v lese
za chvíli už přijde k nám
paprsky však prodírá se
ukazuje cestu nám.

V lese to vypadá jinak
každý strom tu má svůj stín
listí na stromech už zlátne
je jasné, že je podzim.

Obloha se projasňuje
slunce stoupá výš a výš
stromy se již prosvětlují
slunce už nezadržíš.

Mlha najednou je jiná
začala se slunce bát
pomalu však vytrácí se
odchází na chvíli spát.

Slunce zrcadlí se v rose
kapky si našly svůj třpyt
chtějí býti chvíli krásné
všechno chce najednou žít.

Slunce už je nad stromami
všechno je teď ze zlata
před paprsky neuniknou
ani ta dvě kůzlata.

K večeru se slunce sklání
pomalu odchází spát
aby mohlo v plné síle
další den nám opět hřát.

Mlha pokradmo se vrací
zahaluje celý kraj
noc prochází tímto krajem
my už půjdem také spát.

Vyznání světlu a lásce

26. října 2010 v 19:50 | Jenda |  Inspirace z procházek


vyznání světlu



Jsem láska, jsem světlo
vždyť každý z nás tím je,
někdo má světla a lásky více,
jiný má světla a lásky méně,
ale všichni jsme tady proto,
abychom se více rozzářili
a tohle světlo a lásku dál rozdávali.

Rozdávali všem,
na všechny strany,
po celý náš den,
po celý náš život.

Nejen lidem, ale také všem bytostem
na této planetě a celému vesmíru,
kteří touží stejně tak po naší lásce a světlu
jako my toužíme po lásce a světlu
od Boha, našeho stvořitele.

Nejde o lásku fyzickou,
ale o lásku srdce,
srdce, které má každý z nás,
které, tak silně bije v každé hrudi,
již od našeho narození,
a dává nám najevo,
že je tu pro nás,
bije po celý náš život,
a neustále nám dokazuje,
že láska je věčná a nic ji nemůže
zlomit, protože Bůh je věčný,
je v každém z nás, je všude kolem nás
a je ve všem co nás obklopuje.

Jen my si to nechceme přiznat
a tuto lásku popíráme,
ale i přesto se nás tato láska dotýká
a záleží jen na nás, jestli této lásce
otevřeme své dveře dokořán.

Děkujeme ti Pane za to,
že jsme se zde zrodili,
že můžeme poznávat tento svět,
že můžeme být kreativní
a tuto Tvou nekonečnou Lásku dále rozvijet,
rozvíjet ve prospěch celého stvoření
a tak posilovat sami sebe i Tebe,
protože, jenom Ty jsi naše záchrana a spása.
Ty nám dáváš požehnání na každý den,
bez kterého bychom si tento každý den
neuměli vůbec představit.
Jsi to Ty, kdo vedeš nás své děti, po cestě jejich životem,
který je chráníš a jsi s nimi na každém jejich kroku.
Jsi to Ty , který se staráš o nás,
dáváš nám pokoj a sílu, kterou tak často potřebujeme,
abychom uspokojily potřeby svého srdce.

Není lepší pocit než ten,
když člověk otevře své srdce,
které se může pak naplnit touto nekonečnou láskou
a můžeme tak prožívat nesmírnou radost a štěstí
v jakékoli situaci, protože tato pravá Láska
je tak krásný a úžasný pocit,
který se nedá nikde koupit
a nelze jej nahradit
zlatem a ani diamanty.




26.10.2010       10:50


Vyznání lesu

25. října 2010 v 20:07 | Jenda |  Inspirace z procházek

Vyznání lesu



Mým druhým domovem
je příroda a les.

Často tam chodívám,
rád se tam vracívám,
kam se však podívám,
jsem jenom já a les.

Už jako kluk jsem do lesa chodíval,
můj táta mě vždy za ruku vodíval,
od té doby uběhlo již spousta let,
i teď se vracím rád do lesa zpět.

Dneska je zas všechno jiné,
poznal jsem však také svět,
v lese si vždy odpočinu,
nerad se vracívám zpět.

Přejdu potok a už jsem v lese,
co by jiný za to dal,
kdyby do lesa měl kousek,
nikam by už nespěchal.

Když jdu někam na procházku,
nikdy nemám pevný cíl,
po balím si saky-paky,
a už letím jak motýl.

V lese se však chovám tiše,
všemu lehce naslouchám,
mnoho vůní, spousta zvuků,
v hlavě si vždy promítám.

Jak tak stojím tiše v lese,
všechny stromy pozdravím,
otevřu své srdce lesu,
a s láskou se představím.

Uvolním se, vypnu mysl,
čas jsem dávno zahodil,
teď žiju sám se svým lesem,
nemám vůbec žádný cíl.

V lese je mi velmi dobře,
čas však rychle ubíhá,
občas proběhne tu zajíc,
když se nikdo nedívá.

Je to zvláštní pocit v lese,
když mu člověk naslouchá,
každý strom je živá bytost,
a jak tiše poslouchá.

Ptáčci krásně zpívají,
zprávy si posílají,
stromy na mě koukají,
a na nic se neptají.

Dobře mě však sledují,
lásku mi projevují,
já jim to zas navracím,
když se z lesa vytrácím.

Poděkujme lesu za to,
je pro nás od Boha dar,
chraňme všichni naše lesy,
aby náš život šel dál.



25.10.2010    19:57

Jako proud vody

24. října 2010 v 11:48 | Jenda |  Inspirace z procházek

Jako proud vody


Jako proud vody
vyvěrám z lůna matky Země,
a můžu tak neustále
přicházet na tento svět.

Jsem tenkým pramínkem
co věčně ožívá,
jsem tichou studánkou
co v lese se skrývá.

Jsem malým potůčkem,
vnímám své okolí,
dívám se na stromy,
a objevuji svět.

Jako proud vody
valím se po skalách,
stávám se peřejí,
smáčím svá údolí
a měním se krajinou.

Jsem dravý a silný,
jsem mírný a vlídný,
jsem nejen tvým přítelem,
ale i nadějí.

Naději na život,
která vše posílí,
nikdy se nemýlí,
a je tu pro vás.

Jako proud vody
jsem rozlehlým jezem,
divokou bystřinou,
protékám lužinou
a také městem.

Stýkám se s mělčinou
i s klidnou tůní,
v níž se vše zrcadlí
i slunce se sluní.

Jsem šírokou řekou
v níž život se skrývá,
jsem hlubokým mořem
které si zpívá.

Jako proud vody
ze země přicházím,
a jako proud vody
do země se vracím.



23.10.2010    23:45

Kapička vody

20. října 2010 v 7:09 | Jenda |  Inspirace z procházek

Kapička vody


Kapička vody,
je pro život dar,
kapička vody,
kdo by se jí bál.

Může být vším
a také ničím.

Občas se odpaří,
stane se obláčkem
a když se nedaří,
zase je kapkou.

Mění svá skupenství,
zažívá šílenství,
ztrácí svou podobu,
stává se hračkou.

Svítí-li sluníčko,
vytváří duhu,
stačí jen maličko
a je z ní bílý sníh.

Někdy však brečí,
jindy se stydí,
pomáhá léčit
zvířata i lidi.

Jednou je mořem,
jindy se nechá nést,
kdo by si jí mohl
jenom tak lehce splést.

A když se nasytí,
stává se potůčkem,
později říčkou
a také mořem.

Bývá i průsvitná,
zná ji však celý svět
občas se navrací,
zase k nám domů zpět.

Vše se v ní odráží,
slunce i krajina,
a když se rozsvítí,
září jak diamant.

Umí nás pohladit,
stále je věčná,
rozzlobí-li se,
je velmi nebezpečná.

Oheň však uhasí,
když někdy vzplane
jsme za to vděční,
že ji tu máme.

Hraje si s větrem,
všem dává věčně pít,
někdy bych si přál,
tou kapičkou vody být.



20.10.2010 04:45


Rajská zahrada

20. října 2010 v 6:57 | Jenda |  Inspirace z procházek

Rajská zahrada



Všude kam dohlédneš
je rajská zahrada,
všude kam pohlédneš
je to tu samý květ.

Úžasné rostliny,
překrásné květiny,
nádherná zvířata,
a všelijaké ptactvo.

Vše je tu nádherné,
i lidé jsou krásní,
všichni se věnují,
tvořením básní.

Kolik pak studánek
je tady kolem,
voda jak křišťál
je za tím stromem.

Tisíce vůni se kolem šíří,
tisíci barvami to tady hýří,
není tu nikdo, kdo by tě neměl rád,
celičký den, si můžeš jenom hrát.

Andělé zpívají nádherné chóry,
krajem se linou líbezné tóny,
jedni tu tancují, druzí se radují,
všichni tu společně žijí,
v lásce a harmonii.

Však tato zahrada
je v něčem jiná,
je plná lásky
jak žádna jiná.

Je to ta zahrada
o které jsme snili,
všude tu zpívají ptáci
a tancují víly.




15.10.2010   22:45

Radost a láska

16. října 2010 v 6:32 | Jenda |  Inspirace z procházek


slunno

Radost a láska

Prožívám radost,
co uvnitř sebe mám,
díky těm lidičkám,
jež pouze chvíli znám.

Bez nich, bych nebyl nic,
bez nich, by nebylo lásky,
bez nich bych nevěděl
co radost a láska je.

Jsem teď tak šťasten,
jak člověk jen může být,
chtěl bych se s vámi rád
o všechno podělit.

Podělit o lásku,
o radost z žití,
každému bych natrhal
kytici kvítí.

Láska je všechno,
je stálá a věčná,
je vším prostupující,
krásná a nekonečná.

Je základem stvoření,
my sami jsme láskou,
láska, z níž pocházíme,
a která je v nás.

Není to pouze cit
co my máme v sobě,
ta nezná hranice
je také i v tobě

Radost a láska
je tady každý den,
je tady pro všechny
stačí jen vyjít ven.



15.10.2010  22:25

Zvony

14. října 2010 v 19:45 | Jenda |  Inspirace z procházek

Zvony


Slyšel jsem zvony znít,
zněly tak blízko
měl to snad konec být?
a nebo začátek.

Začátek a konec?
nebo konec a začátek.
Víš, co to mohlo být?
snad něčeho počátek.

Počátek čeho…
snad nového věku?
nikdy už nechoď
přes hlubokou řeku.

Proč se ptáš, poslouchej,
tiše svůj vnitřní hlas
naslouchej svému Já,
a dozvíš se to včas.

Nedej však na řeči
co kolem se šíří,
dej prostor lásce
ta ke hvězdám míří.

Věř pouze svému Já,
věř své intuici
věř jenom Bohu,
a zapal si svíci.

Až svíce dohoří
nastane pravý čas,
pak odeber se ven
a najdeš lásku zas.

Lásku, však jinou,
tu , která je věčná,
která je krásná,
a nekonečná.

Slyším zas zvony znít,
znějí tak silně
bohužel musím jít,
a je mi divně.

Již se už nestrachuj,
je tady láska,
přišla si pro tebe,
tajemná kráska.

Odejdem spolu,
do nádherných světů,
kde není pláč a bol,
jen radost, láska,
a zahrada překrásných květů.



14.10.2010   17:15

Proč žijeme

12. října 2010 v 8:56 | Jenda |  Inspirace z procházek
Ochránce


Proč  žijeme


Žijeme pro lásku
žijeme pro krásu
žijeme pro hezká přátelství.

Žijeme pro děti
a také pro sebe
žijeme pro tebe
a také pro ní.

Žijeme pro spaní
pro ranní vstávaní
žijeme pro prácí
a také legraci.

Žijeme pro smutek
a také zármutek
žijeme právě teď
hledámě odpověď

Na různé otázky
sbíráme obrázky
proč vlastně žijeme
kam vlastně spějeme?

Žijeme v chudobě
a také v bohatství
žijeme v soužení
a také v nouzi

žijeme pro všechny
ty dobré dušičky
nádherné lidičky
co jsou kolem nás.

Mám Vás všechny rád !


11.10.2010   20:15

Svět

10. října 2010 v 22:19 | Jenda |  Inspirace z procházek

lidstvo

Svět


Svět je, jaký je
mohl být krásný,
nádherný,
Svět je, jaký je
kdo za to může?
to jsme My.

Všichni jsme jedno,
jeden zdroj,
proč tedy máme
v sobě vzdor.

Kde je ten ráj,
o kterém jsme snili
někteří říkají,
počkejme chvíli.

Nač máme čekat,
chceme žít,
a vlastní ráj si zde
vytvořit.

Tak pojďme všichni,
začněme,
dokud zde ještě žijeme.

Svět je, jaký je
mohl být jako pohádka,
svět je, jaký je
nikdo nepřijde zkrátka.

Je to jen vize, nebo sen?
začněme tedy,
pojďme ven.

Dejme svá srdce do dlaní
ať nám už v tom nic
nebrání.


10.10.2010   22:15


Rosa

9. října 2010 v 12:10 | Jenda |  Inspirace z procházek

rosaRanní rosa - chodí bosa

                                                        

Rosa


Procházím se často rosou,
je tak chladná a studivá,
každé ráno, každý večer,
moje nohy omývá.

Namočím si ruce v rose
umyji si rosou tvář
abych měl vždy dobrý pocit,
že neztrácím svoji tvář.

Procházím se často rosou
procházím se nohou bosou
procházím se velmi rád
rosa je můj kamarád.


9.10.2010   02:00

Ranni vstávání

9. října 2010 v 12:05 | Jenda |  Inspirace z procházek

Ranní vstávání


Dnešní ráno je něčím zvláštní,    
tak zvláštní, jak nikdy jindy snad
říkám si ale proč už vstávám,
vždyť mohl bych chvili ještě spát.

Pohlédnu z okna a vidím slunce,
dávno i vítr přestal vát,
všude kolem je samá mlha
já bych tak rád chtěl ještě spát.

Vidím to slunce, jak krásně svítí
paprsky v mlze přišly k nám,
beru si foťák a hned běžím
se sluncem se hezky přivítat.

A ejhle rosa je tu také,
kudy bych měl se asi dát.
tak fotím rosu v plné kráse
a nechce se mi vůbec spát.

Pohlédnu znovu na to slunce,
tak tady vítej , pojď si hrát
nikdy nic slunce nezastavi
aby nám přišlo život dát.

Po chvíli pokračuji dále,
dnes bude opět hezký den,
vcházím do lesa cestou z ráje
vypadá to jak krásný sen.

V lese je ticho jako v hrobě
větvička praskla, lístek spad
paprsky slunce kolem svití
i vánek začal sem tam vát,

Jak ze zlata se všechno třpytí.
les krásně vonní , jsem tu rád,
aspoň se mohu ihned z rána,
čerstvého vzduchu nadýchat.

Už je mi dobře, přijď sem také
je to tu jako v pohádce,
ať můžem spolu jíti dále
společnou cestou v procházce.
                                                 

8.10.2010  22:05



Zachránění

8. října 2010 v 9:20 | Jenda |  Inspirace z procházek

Zachránění


Skončilo léto, přišel podzim
blíží se zima, nový rok
nevím co bude, jen si povím,
že začal další školní rok.

Hvězdy jsou krásné, měsíc svítí,
každý jen žasne, co ten čas,
všem je teď jasné, že se mýlil,
odešel kousek, život v nás.

Běžíme dál, čas jen tak plyne,
nikdo už neví, kde se vzal
možná , že bude všechno jiné,
každý si říká, co teď dál.

Co je to se mnou, co se děje,
nemám už stání, letím dál,
potkávám známé a ani nevím,
jestli je někdy nepotkám.

Vidím to světlo, tak běžím za ním,
žene mě něco, nevím sám,
pospěš si honem, pěkně prosím,
utíkej rychle, jen sem k nám.

Běžím tak rychle, že sotva stačím,
srdce mi buší, jsem tak sám,
co je to s duší, snad ji ztratím,
ale tak přece to nevzdám.

Tak ještě kousek a už to bude,
abys mohl být zachráněn,
měj pevnou víru, jako dosud,
třeba , že už je nad ránem.

Z posledních sil teď už jen běžím,
ještě se trochu odrážím,
skáču do světla, které vidím,
najednou ticho je, klid a mír.


8.10.2010   3:50 NS

David Lawson

6. října 2010 v 20:01 | Jenda |  Duchovno

David Lawson


  Je významný senzibil, léčitel, učitel a spisovatel.

D_Lavson


                                  Již od mládí vidí anděly a energie. Sám o tom napsal toto:

"andělé provázejí můj život odjakživa. Již jako malý jsem ve svém pokoji probděl řadu nocí a pozoroval víry energie, které kroužily tmou kolem mne. Stejně jako mnoho jiných dětí jsem i já měl období, kdy jsem se bál tmy a strašidel a představoval jsem si, že na mne číhají pod postelí. Přítomnost oněch virů mne však nikdy neděsila, ba naopak, dodávala
mi pocit bezpečí.
Víry kroužívaly mých pokojem, jako kdyby si s nimi pohrával vítr, měnily tvar i směr, rozkládaly se a znovu se utvářely. Ve tmě zářily slabounkým světlem, vycházejícím z neexistujícího zdroje. Byly uklidňující i povzbuzující zároveň, avšak nikdy mě neděsily. Přestože se povaha i vzhled těchto forem energie  neustále měnily, působily vždy přívětivě a láskyplně.

Když se ohlížím do dětství, uvědomuji si, že jsem byl pod neustálým dohledem mých andělů, kteří zatím jen vyčkávali.

Velmi silné a naléhavé vnuknutí o tom, že má učit a psát o andělech  dostal ve Španělsku ve městě Cordóba. V té době strávit žil rok mimo londýnský domov v jižním Španělsku, kde napsal jeho knihu o astrologii a samoléčbě Uzdravování pomocí hvězd. V Cordóbě byl velmi upoután tamní architekturou a původní mešitou přestavěnou v křesťanskou katedrálu. Druhou noc se probudil naplněn pocitem uvolnění a spokojenosti a jeho tvořivá síla mysli byla natolik zaměstnána, že už nedokázal usnout. Najednou si všimnul, že jeho hlava je obklopena světélky. Chvíli to vnímal, potom se oblékl, vzal zápisník a tužku a vyšel ven z pokoje a dal se do psaní. Všechny nápady si okamžitě zaznamenal na papír, stěží mohl pohybovat rukou tak rychle, aby mohl převést duševní impulsy v psané slovo. Zapsal si také informace o jeho nových tvůrčích projektech a třech knihách o andělech. Pocítil, že je předurčen k tomu, aby pomáhal přijímat lidem přítomnost andělů v jejich nitru. Když pak znovu uléhal a světla ho uspávala, pochopil,  že v každém z nás se  skrývá jakýsi zárodek anděla. O rok později potom napsal knihu Ve světle andělů.

Duchovní tématika

6. října 2010 v 18:44 | Jenda |  Duchovno
Jenda_d


Zdravím všechny co se zajímají o duchovno. Na této stránce nepůjde o žádné vyvolávaní duchů, ale o vlastní prožitky, ať už moje, nebo ostatních lidiček.




Andělská a vesmírná energie 

Od pondělí 4. října 2010 denně zažívám zvýšenou citlivost na andělskou energii, kdy kolem mě krouží mnoho nádherných seskupení v jejichž středu se objeví záblesk jasného bílého světla a spolu s vesmírnou energijí vytvárějí něco nepopsatelně nádherného. Abych tuto energii mohl vnímat, tak se musím vnitřně naladit na osobní vibraci 8500 kHz. Dříve mi to dalo více práce než jsem se dokázal v nitřně naladit, teď se mi daří toto naladění udržet i v průběhu dne. Člověk se potom stává daleko citlivější i na ostatní podněty. Když večer uléhám do postele a mám rozsvícené malé světýlko, tak tuto energii vnímám mnohem silněji a při zhasnutém světle se tato energie ukáže v plné své kráse. Velmi zajímavé je při tom mít otevřené oči. Je jedno jestli mám oči otevřené, nebo zavřené. Při otevřených očích mám pocit, že se mě tato energie dotýká a navíc i očima prostupuje. Občas vidím, jak tato energie do mě vstupuje, jindy zas ze mě vystupuje. Jednou jsem tak stál v malé mísnůstce bez oken, měl jsem zavřené dveře, takže tam byla dá se říci dokonalá tma. Jakmile se objevily tyto energie a byla jich plná místnost od stropu až po zem, tak mě napadlo, co se stane když si pustím potichu hudbu z mobilu. Jaké bylo moje překvapení, když tato energie né, že jenom kolem mně kroužila, ale také blikala různýma nádhernýma barvama jako na diskotéce. Bylo to něco úžasného.

Jednou jsem našel na internetu článek od Dawida Lawsona, kde on také tyto energie popisuje, a pokud budete mít zájem, tak si ho můžete na tomto blogu také přečíst.

Na vycházce 2009 před odchodem

5. října 2010 v 19:29 | Jenda |  Inspirace z procházek
Lavička

Inspirace z procházky 30.8.2009


2. báseň



Mraky plují po obloze,
lehce, lehounce,
velmi tichounce.

Slunce svítí do mraků,
denně čekám,
na spousta zázraků.

Dívám se na stromy,
na řeku, poslouchám vánek vát,
nevím,
proč bych se měl,
tohoto světa bát.

Sedím tu sám,
jen tiše na lavičce,
poslouchám zpěvy ptáků,
nevím co říct,
všude kam pohlédnu,
je spousta zázraků.

Ta krásná příroda,
to nádherné ticho
v tom našem bytí,
někdo se usměje,
někdo zas pláče,
všechno je zázrak
v tom našem žití.

Motýli létají
a louky kvetou,
možná to všechno
šlo říct jednou větou.

Nejsme tu napořád,
jsme tu jen chvíli,
možná jsme kdysi tu,
už jednou byly.

Važme si přírody,
važme si sebe,
ať také další den,
je čisté nebe.




Na_vycházce 2009 při příchodu

5. října 2010 v 18:59 | Jenda |  Inspirace z procházek

Inspirace z procházky 30.8.2009


1. báseň



Jak voda plyne,
tak plyne i život Tvůj,
vždy je něco jiné,
tak se hezky opatruj.

Měj svou víru,
zbav se strachu,
dělej všechno bezestrachu.

Podívej se na tu krásu,
kterou kolem sebe máš,
možná dneska, možná zítra,
na všechno se podíváš.

Dívej se hned, tady a teď,
posaď se a v klidu žij,
nevím co bych k tomu řekl,
možná ses už probudil.

Tak dýchej hezky z hluboka.





Můj první blog

5. října 2010 v 0:05 | Jenda |  O mně






Ahoj, jmenuji se  Jenda a toto je můj první blog, který zde tvořím.

Tento blog vznikl na popud lidiček, které mám velice rád a jsou mi velice blízcí. V tomto blogu budou převážně fotografie zachycující každodenní projev přírody, aby i lidé, kteří nemají čas poznávat její krásu a jsou velice pracovně vytížení, tak jako jsem býval i já, mohli  se na této stránce aspoň na chvíli ponořit do trochu jiného světa, do světa přírody, jejích kouzel a malinko se třeba i zasnít. Nebude se zde jednat o umělecké fotografie, ale o momentky, které vytváří sama příroda, jejíž krásu si dnes ani neuvědomujeme a přírodu tak trochu ignorujeme. Sama příroda je živá, my žijeme z ní, žije vní i mnoho různých živočichů, kteří jak jsem poznal mají i svou inteligenci a reagují na každý náš podnět. Měli bychom se o tu naší přírodu také lépe starat aby nám co nejlépe sloužila  a udržovat ji v čistotě.

Tento blog nebude jenom o přírodě, ale bude se také zajímat o duchovní tématiku. Příběhy a prožitky ze života nejen mého, ale i dalších lidiček. V dnešní době je třeba rozvijet také i druhou polovinu mozku, " tu duchovní ", která nám byla systémem, ve kerém žijeme a výchovou postupně zablokována. Rovíjet si ji musíme nejen proto, že dochází ke zvyšování vibrací planety Země, ale také proto, aby zde na zemi zavládl klid a mír, abychom my všichni žili mezi sebou v lásce a v harmonii a nápomohli tak k naší transformaci a zároveň i transformaci planety Země, která probíhá. Dnes neustále sledujeme spoustu změn, ke kterým denně dochází. Pokud začneme říkat, že je to normální, že se vlastně nic neděje, tak je to neospravedlnitelná chyba. Citlivější jedinci to vnímají mnohem intenzivněji a také mají své vlastní prožitky, které mnohdy nejsou zrovna příjemné. Já to také mohu osobně potvrdit. Je třeba prosvětlit temná místa, otevřít se všeobjímající lásce a uvést vše do souladu se zákony vesmíru. Protože, nám byla dána svobodná vůle v rozhodování, tak je to věc každého jedince jak se rozhodne a na jakou cestu se vydá. Proto přeji všem lidem na celé planetě, aby našli tu jedinou a správnou cestu, která povede k rozvoji vyššího vědomí a urychlení transformace.
                                                                              
                                                                                                                  Jenda                

Nedělní snění

5. října 2010 v 0:00 | Jenda |  Inspirace z procházek

Nedělní snění


Sedím a odpočívám v křesle
začíná hrát hudba, kterou mám velice rád,
je nenásilná, prociťující, nádherná.
Pomalu zavírám oči a pokládám se do tónů té melodie.
Vnímám takový zvláštní a příjemný pocit,
protože nevidím tmu, vidím jen nekonečnou hloubku.
Po jejích krajích se objevuje bílé světlo,
to světlo je stále větší a větší
a najednou je všude kolem mne
Celého mě pohlcuje, cítím se nádherně,
je mi blaze a mám nádherný pocit,
při kterém vnímám pouze tep vlastního srdce.
Tu najednou se v tom světle objevuje překrásný bílý anděl.
Jeho zář je bílá, čistá, přenádherná,
pomalu se přibližuje ke mně a stále se usmívá.
Je to nepopsatelný pocit štěstí,
nic víc v tu chvíli nepotřebuji,
přál bych si, aby ta chvíle trvala věčně.
Snažím se v tom zření zůstat co nejdéle.
Hudba ale pomalu doznívá,
světlo se začíná ztrácet
a sním se v dáli ztrácí i nádherný anděl.
Opět vidím tu nekonečnou hloubku,
pomalu otvírám oči a probouzím se,
probouzím se do všední reality tohoto světa.
Škoda, že to snění trvalo jen krátce.

3.10.2010 13:26