Kým jsem?
Před 2 minutami | Jenda
Kým jsem?
Já nejsem jen tím,
co jsem již vždycky byl,
jsem také tím,
kým jsem se narodil.
Jsem i Láska…,
z dávných věků,
jsem také bytost,
bez převleku.
Nejsem jenom pouhá tvář,
která má dnes tyto tvary,
nemyslím již na rozmary,
chráním LÁSKU kolem nás.
Pokud je mi dneska známo,
vše máme v sobě uschováno,
nic tu není k vidění,
zabrání to z cizení.
Jaký život zde žijeme,
vnímá naše vědomí,
většina z nás si dnes myslí,
že má čisté svědomí.
Všechno máme ve svém nitru,
uloženo na věky,
s tím pak "Domů" se vracíme,
když tuto Zemi opouštíme.
Kým pak jsme to vlastně byli,
když jsme se zde narodili,
všechno se to dovíme,
až se "Domů" vrátíme.
17.5.2012 . . . . 20:32
O stromech
Úterý v 14:10 | Jenda
O stromech
Každý strom má svoji duši,
každý strom má také svoji tvář,
stačí se na kmen jen chvíli zadívat,
a zobrazí se v něm jeho tvář.
Ta tvář je podobná té lidské,
každá z nich má výraz jiný,
třeba již dříve něco zažila,
to ji však nezbavilo její viny.
Když takhle sedím tiše v lese,
dívám se kolem na ty stromy,
vnímám, jak každý z nich se dívá,
cítím to naše propojení.
Stromy jsou živé jako my,
i když nejsou z masa a kostí,
rostou tu léta, než se zhostí,
také svých vlastních povinností.
Denně nám náš vzduch očišťují,
denně nám ho též zvlhčují,
a když je všechno v pořádku,
tak se s námi i radují.
Proto si stromů vždycky važme,
bez nich by nebyl život náš,
pokud máš v Srdci trochu Lásky,
tak se k nim hezky zachováš.
15.5.2012 . . . 14:08
Zamyšleni nad životem
Úterý v 10:14 | Jenda
Zamyšlení nad životem
Způsob života jakým dnes žijeme,
si vlastně nijak moc neuvědomujeme,
všechno co děláme, se někde ztrácí,
po čase se nám vše znovu pak vrací.
Přichází nemoc, bolest a žal,
není tu nikdo, kdo by nás znal,
zůstaneme sami na téhle poušti,
jedině LÁSKA nás neopouští.
Je mnoho lidí, co mají hezkou tvář,
jenže z nich nevychází vůbec žádná zář,
oni sami ale o tom vlastně nevědí,
že se k nám chovají, jak lední medvědi.
Jen se podívejte, čím se dnes mladí baví,
kolik pak života na různých místech stráví,
říkají, hele, podívej, to je však naše věc,
člověk si připadá jak nějaký pitomec.
A právě taková je ta dnešní doba,
ve světě vládne nenávist a zloba,
pořád se zbrojí a hledají záminky,
všichni si kladou nějaké podmínky.
Je těžké pak změnit takový to svět,
může to trvat třeba i několik tisíc let,
naštěstí Světlo k nám z nebe přichází,
a LÁSKA nás na naší cestě provází.
15.5.2012 . . . . 10:10
Jak ubíhá čas
Pondělí v 23:56 | Jenda
|
Inspirace z procházek
Jak ubíhá čas
Každá vteřina našeho života,
je pro nás cenná a velmi drahá,
nikdy více se již nezopakuje,
nikdy více ji už nemůžeme vrátit zpět.
Své kroky na běžné cestě,
po které kráčíme každý den,
ty vždy můžeme vrátit zpět,
a také tak občas sami činíme.
Díky vteřinám jde náš život neustále vpřed,
dnes nemá žádný význam ohlížet se zpět,
každého z nás ještě dlouhá cesta životem čeká,
náš život plyne rychle, jako když protéká řeka.
Do řeky se voda také vrací zpět,
vývoj, evoluce, ta jde neustále vpřed,
jen my pořád na něco věčně čekáme,
a přitom se navzájem vůbec neznáme.
Dělejme věci, které se sluší a patří,
chovejme se k sobě jako sestry a bratři,
jeden druhému si navzájem pomáhejme,
a také i nějakou tu radost si dopřejme.
Važme si života, važme si sami sebe,
žijme jen v Lásce, vážím si také i tebe,
bez tebe by tento svět jenom prázdný byl,
s kým bych pak promluvil, s kým bych se zastavil.
Děkujme za všechno, co dneska máme,
třeba, když potkáme i naše věrné a známé,
žijme vždy v pokoře a Lásku rozdávejme,
na všechny kolem sebe se hezky usmívejme.
Radost, ta přichází z našeho vnitřního bytí,
lidé, zvířata, rostliny i planeta to také cítí,
pokud jsme v pohodě, je v pohodě pak i celý svět,
proto se nemusíme již neustále ohlížeti zpět.
14.5.1012 . . . . 23:53
Ještě máme šanci
6. května 2012 v 1:57 | Jenda
|
Ostatní
Ještě máme šanci
Nedávno byl měsíc leden
dnes už je tu zase máj,
pomalu se k nám již blíží,
námi vytoužený ráj.
Nikdo neví kdy to přijde,
možná stokrát slunce vyjde,
my tu ale nejsme sami,
Bůh je stále denně s námi.
Ten kdo čeká na tu chvíli,
ten se ráje nedočká,
musíme se nejprv změnit,
čas ten na nás nepočká.
My jsme se zde narodili,
abychom ráj vytvořili,
žili v LÁSCE všichni spolu,
vyšli tady druhou školu.
To co se zde dneska děje,
s tím se nikde nesetkáš,
zapoměl jsi na své srdce,
že v něm LÁSKU Pravou máš.
Dnes je všechno trochu jinak,
vše se rychle vyvíjí,
jenom člověk ve tmě tápe,
LÁSKU v srdci zabíjí..
Nic tu změnu nezastaví,
krásnou hudbu slyším znít,
stále máme ještě šanci,
všechno špatné napravit.
5.5.2012 . . . . 23:41
Východ měsíce
1. května 2012 v 21:28 | Jenda
|
Ostatní
Východ měsíce
Jednou takhle jdu spát kolem půlnoci a náhodou jsem se podíval z okna. Za stromy uvidím svítit nějaké slabé veliké žluté světlo. Řekl jsem si, že by to byl měsíc? Oblékl jsem se tedy, vzal jsem foťák a vyběhl jsem ven. Venku jsem zprvu nic neviděl, protože měsíc byl příliš nízko a ani moc nesvítil, takže ho přes husté stromy nebylo vidět. Proto jsem se rozběhl až na konec cesty asi tak 400 m, kde tyto stromy končí a najednou jsem spatřil tu nádheru. Obrovský žlutý měsíc teprve vystupoval nad krajinu. To se každý den nevidí. Vzal jsem svůj malý digitální foťák a v ručním režimu, jsem se snažil tento měcíc po několika pokusech vyfotit. Je jenom škoda, že nešel vyfotit tento měsíc současně s odrazem ve vodě. Nevešlo se to do objektivu a navíc na fotografii by byla vidět jenom tma. Jsem vděčný a děkuji i za tento snímek.
S láskou Jenda.
Procházka lesem
30. dubna 2012 v 15:50 | Jenda
Procházka lesem
Půlnoc už dávno odbila,
půlměsíc nádherně svítí,
nebe je opět plné hvězd,
já musím dnes do lesa jítí.
V lese je totiž jiný svět,
vůně se line ze všech stran,
slyším jen samé lupání,
jemné a tiché praskání.
Kráčím po uzké cestičce,
dívám se stále kolem sebe,
myšlenky chtějí jít z hlavy ven,
vidím to nádherné krásné nebe.
Je teplo a ticho tak zvláštní dnes,
hvězdy v korunách stříbrně svíti,
sem tam se ozve ptačí zpěv,
jdu dál a ani měsíc už zde nesvítí.
Nadechuji se z hluboka,
přijmám tu vůni a lesa energii,
v Srdci mě LÁSKA provází,
já potlačuji svou fantazii.
Dívám se stále kolem sebe,
nikde nevidím žádný stín,
jen mlha se ke mně přibližuje,
o tom už já dnes něco vím.
Stromy tu stojí jak věrní strážci,
nikomu nikdy nic neřeknou,
všechno pak předají jenom nebi,
a další dveře se otevřou.
Také vás zdravím milé stromy,
vím, že mě sledují, je to tak,
vypadají dnes obvzvlášť veliké,
mám z nich vždy respekt a v sobě strach.
Kráčím stále dál do hloubi lesa,
vnímám teď více jeho dech,
les se jenom tak pohupuje,
jsem s ním zajedno, žádný spěch.
Tahle cestička tady končí,
už se nedá jít nikam vpřed.
stále víc vidím vnitřní světlo,
to mě dovede domů zpět.
30.4.2012 . . . . . 15:40
Chvilka s Biblí
27. dubna 2012 v 23:30 | Jenda
Chvilka s Biblí
Občas se podívám mimo jiné také i do - BIBLE21novyzakon.pdf - a posuvníkem na pravé straně náhodně posunu na určité místo po předem zadané otázce. Z 98% se posuvník náhodně zastaví na tom místě Bible, kde je odpověď k danému tématu.
Tohle jsem učinil také dnes a po zadané otázce "Na co je třeba se teď v této chvíli nejvíce zaměřit" se posuvník náhodně zastavil zde:
1.KORINTSKÝ 12 . . . . . . Bez lásky nejsem nic . . . . 1456
Bez lásky nejsem nic
13 Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů.
2Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic.
3Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil,a bez lásky je mi to
kničemu.
4Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje;
5není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy,
6není škodolibá, ale raduje se z pravdy;
7všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.
8Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví - ta zaniknou, jazyky - ty umlknou, poznání - to pomine. 9Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme;
10jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne.
11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.
12Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář.b Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
13Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.
Před uzavřením knihy se mi ruka zastavila ještě na této části Bible:
EFESKÝM 4 . . . . . Děti světla . . . . 1480
Děti světla
5 Jakožto milované děti se řiďte Božím příkladem
2a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť příjemně vonící Bohu.
3Smilstvo, veškerá nečistota a chamtivost ať mezi vámi nejsou ani zmiňovány, jak se sluší na svaté.
4Stejně tak není namístě sprostota, hloupé řeči a dvojsmyslné narážky, ale raději díkůčinění. 5Můžetesi být jistí, že žádný smilník ani nečistý nebo chamtivý člověk (což jemodlář) nemá dědictví v Kristově a Božím království.
6Nikoho nenechte, aby vás klamal prázdnými řečmi, neboť kvůli těmto věcem přichází na neposlušné lidi Boží hněv.
7Nemějte s takovými nic společného.
8Kdysi jste byli tmou, ale teď jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla,
9neboť ovoce světla spočívá vždy v dobrotě, spravedlnosti a pravdě.
Myslím, že v Bibli najdeme vždy spoustu odpovědi na naše otázky, neustále musíme na sobě pracovat, abychom nesešli z cesty, ale abychom šli cestou LÁSKY ke SVĚTLU.
27.4.2012 . . . . 23:30
S Láskou Jenda
Poznání Boha
27. dubna 2012 v 21:07 | Jenda
|
Duchovno
Poznání Boha
Nestává se často,
že člověk pozná Boha,
pravda je však jedna,
vím, že vstoupil do mého života.
Jeho LÁSKA mnou prostupuje,
citím Jeho LÁSKU kolem sebe,
vnímám Jeho energii,
jsem šťastný, že jsem HO poznal.
Bůh vešel do mého srdce,
kterým ON promlouvá ke mně,
vnímám jeho LÁSKU na každém kroku,
je semnou neustále.
Ve svém nitru mám nádherný pocit,
pocit klidu, míru a harmonie,
mé srdce je naplněné Jeho nekonečnou LÁSKOU,
která z něho neustále vyzařuje.
Cítím se úžasně, nepopsatelně skvěle,
protože ON jsem Já a Já jsem ON,
neexistuje nic čistějšího a ani silnějšího,
než je Jeho jedinečná a nekonečná LÁSKA.
Zrovna tak jako teď,
vnímám Jeho LÁSKU,
cítím Jeho LÁSKU,
vím, že je semnou.
Cítím, že je semnou,
ráno při probuzení,
při práci i odpočinku,
večer když usínám.
Od té doby co je semnou,
se začaly dít zázraky,
nikdy mě nezklamal,
nikdy mě neopustil.
Děkuji TI Pane za každý nový den,
který mohu být s Tebou,
děkuji TI za Tvé vedení,
Tvou ochranu i Tvoji LÁSKU.
S LÁSKOU ke všemu stvořenému……
Jenda
27.4.2012 . . . . 21:06
Svědectví moře
24. dubna 2012 v 23:42 | Jenda
|
Ostatní
Svědectví moře
Ahojte, všechny Vás co nejsrdečněji pozdravuji a přeji Vám všem hodně krásných chvil, plných LÁSKY, Štěstí a HARMONIE. Protože jsem u moře zatím ještě nebyl, tak se alespoň jednou za čas podívám na obrázky moře. Jeden takový obrázek moře i s pláží jsem si kdysy dávno stáhl z internetu a právě dnes jsem se na něj podíval.
Je tomu asi tak tři týdny, co většinu obrázků nevnímám dvojrozměrně ale začínám je vnímat na určité vibrační úrovni trojrozměrně. Obrázek je vlastně v určité formě zachycená energie toho místa a času. Z některých obrázků vystupuje pro mě viditelná energie, která zaplní celou mou místnost a částečně pohltí i mě. Samozřejmě, že kdykoliv toto napojení mohu vědomě přerušit, pokud by se mi něco nepozdávalo být v pořádku. Nedávno se mi stalo, že u jednoho takového obrázku v kalendáři, když jsem se na něj podíval, uviděl jsem najednou před sebou bílý záblesk a já jsem se vědomě objevil na místě toho obrázku, podíval jsem se z toho místa na modrou oblohu a slunce a opět jsem se vědomě vrátil zpět. Trvalo to jen několik vteřin a bylo to dopoledne. Věřit mi to nemusíte. Poslední dobou se mi dějí samé zvláštní a normálně nepochopitelné ale nádherné věci. Když mrknu oběma očima najednou, tak vždycky uprostřed čela vidím silný bílý oslnivý záblesk. Když jsem venku a svítí slunce tak to vnímám stejně.
Dnes jsem se po dlouhé době na jeden takový obrázek moře chvilku podíval a nepřipadal mi ničím zvláštní. Prostě pláž, lidé a moře. Podíval jsem se a obrázek jsem opět uložil do archivu. Pochvíli jsem si dal obrázek ještě jednou na plochu monitoru a ničho zvláštního jsem si nevšiml. Otočím se, opět se podívám na monitor a teprve teď jsem to uviděl. Ve vlně u pláže se objevují obličeje a celé postavy lidí. Teď se hodně mluví o tom, že voda má paměť a určitý druh inteligence. Je o tom i mnoho videí na internetu. Opravdu. Moře (voda) si všechno pamatuje, co se v ní nebo kolem ní událo a děje. Nejvíce mě na tomto obrázku zaujala postava ženy s chlapcem. Sami se na tento obrázek podívejte a uvidíte sami co uvidíte. Možná uvidíte úplně něco jiného než já. V některých obličejích je ukryto i více obličejů. Záleží na "úhlu" pohledu.
Vytaženo z moře několik obrázků
S Láskou Jenda
Zde hledá